On-line měsíčník „Aktuálně od krajanů“, který na své webu vydává Dům zahraniční spolupráce, přinesl informaci o zajímavém zájezdu lužickosrbských a německých studentů češtiny do Varnsdorfu. Autorem článku i fotografií je jejich učitel Jiří Jonák, který zájezd zorganizoval.
Zde je podstatná část jeho textu:
Poté co jsme se skupinou lužickosrbských a německých kurzistů navštívili v pozdním předjaří Rumburk, padla počátkem června naše volba na jižněji ležící Varnsdorf.
Zhruba patnáctitisícový Varnsdorf, ležící ve Šluknovském výběžku na samé česko-německé hranici, je od našeho domovského Budyšína vzdálen něco málo přes čtyřicet kilometrů. Volba této destinace však nebyla pouze pragmatická: ve Varnsdorfu (lužickosrbsky Warnoćicích) nejenže fungovalo těsně po druhé světové válce několik let lužickosrbské reálné gymnázium (studoval zde mj. pozdější spisovatel Jurij Koch), ale žili zde také například významný skladatel Bjarnat Krawc a jeho dcera, výtvarnice Hanka Krawcec, autorka prvního loga lužickosrbské organizace Domowina.
Naše první kroky tedy logicky vedly právě na někdejší lužickosrbskou střední školu, dnes Biskupské gymnáziu Varnsdorf. Zde nás mile přivítali pan ředitel Jiří Jakoubek a spisovatel, básník a překladatel z lužické srbštiny Milan Hrabal (oběma pánům tímto ještě jednou děkujeme!). Se zájmem jsme si vyslechli povídání o minulosti i současnosti školy a při tom jsme měli jsme možnost nahlédnout do několika učeben, prohlédnout si vystavené sbírky a obdivovat vkusnou výzdobu budovy. Vrchol pak nejspíš pro všechny představovala návštěva školní auly přezdívané Perla severu, známé pro skvělou akustiku. A protože Lužičtí Srbové jsou velmi spontánní a neváhají improvizovat, dočkali jsme se opět hudební vložky: jedna z našich studentek zde neplánovaně zazpívala a píseň Caro mio ben věnovala další přítomné kurzistce, která právě v daný den (6. 6.) slavila shodou okolností narozeniny.
Po rozloučení s gymnáziem a s panem ředitelem jsme pokračovali v prohlídce města (které, jak poznamenal jeden z našich německých kurzistů, vypadá v průběhu let čím dál lépe). Příznačnou kuriozitou bylo, když jedna z účastnic výletu potkala v blízkosti autobusového nádraží zcela náhodou známého z Horní Lužice.
S panem Hrabalem, který nás městem provázel, jsme si ještě zvenčí prohlédli gymnaziální internát, bývalou Diessnerovu tiskárnu, faru s někdejším bytem a ateliérem Hanky Krawcec (na náměstí E. Beneše) a dům, v němž bydlel a zemřel Bjarnat Krawc. Vše s fundovaným výkladem našeho průvodce a všetečnými otázkami posluchačů. Zajímavá byla také návštěva zákoutí, které sloužilo jako inspirace Hance Krawcec, vily za gymnáziem, kde bylo první poválečné bydliště Bjarnata Krawce, a ulice Karla Kryla, jež z administrativních důvodů (ani jeden dům zde nemá vchod) nefiguruje v žádné varnsdorfské adrese.
Poslední zastávka dne pak znamenala přesun na severozápadní okraj města, do pivovaru Kocour. Zde nás nejprve čekala půlhodinová komentovaná prohlídka výrobních prostor, doplněná ochutnávkou jednoho z místních produktů, a následně večeře v salónku velice živé restaurace (s nepřehlédnutelným pivním orlojem). A byť jídelní lístek nabízel i obligátní smažený sýr, u většiny výletníků protentokrát zvítězil pivní guláš. A kocourovské pivo se samozřejmě nejčastěji podávalo i jako nápoj. V družném hovoru jsme v restauraci strávili téměř dvě hodiny, a kdyby další den nebyl pro některé z nás pracovní, pravděpodobně bychom setrvali i déle. Zpět do Budyšína jsme příjemně naladěni dorazili kolem deváté hodiny večer.
