V roce 2011 vydalo nakladatelství Raise pro Kulturní zařízení města Postoloprty dvoustrannou (a dvoujazyčnou) knihu Postoloprty / Wolkenstein.
Kdo mne trochu zná, ví, že jsem na některé věci tak trochu nemocný. Při svých potulkách, mám-li kde, luxuji místa s regionálními informacemi. Knihkupectví jsou už ve „volné“ krajině málokde, k dispozici jsou spíš nejrůznější infocentra, ať už samostatná či jako součást něčeho (povětšinou knihoven), nebo muzea, galerie a podobné koutky. Často se mi stává, že když si něco vyberu, vyná mi obsluha vystavený poslední kousek.
Zaradoval jsem se tedy, když jsem v místním Íčku uviděl knihu, věnovanou městu, protože v přípravném hledání jsem neobjevil žádný dostupný titul, věnovaný tomuto regionu. Vypadá solidně – pevná vazba v papírovém přebalu, kvalitní papír, cca 50 stran českého textu + německý souhrn (německé části o něco menšího rozsahu se věnovat nehodlám). Části Historie, Současnost, Kultura & sport, Zajímavosti & tipy na výlety, Organizace & spolky, Ekonomika. Což už signalizuje jisté znepokojení… Ovšem úvod knihy, vydané z prostředků programu Ziel 3 – Evropský fond pro regionální rozvoj: Investice do vaší budoucnosti, je varovný: „Dostává se vám do rukou publikace, která vyšla k 500. výročí udělení práv Postoloprtům krále Vladislavem II. Jagelonským. .. Naším cílem nebylo zpracovat podrobnou historickou kroniku … ale ukázat na zajímavosti z historie i současnosti.“
A v tom je jádro pudla. Je tu sice fotografií i textu plno, ale třeba se tu píše o cukrovaru (který není přímo ve městě, ale v Březně), ale dominantní areál pivovaru je „jen“ na historické fotografii. Odstaveček s hrdým popisem Sochy obsahuje pouze text o sloupu svatého Václava, a jak jsem měl možnost zjistit, máloco z něho souhlasí s informacemi památkářů. Stejně tak nesouhlasí údaje o hřbitovní kapli. Části Kultura & sport a Organizace & spolky obsahují duplicity, část Ekonomika je (zřejmě donátorskou) reklamou na pár místních firem. Ani slovo o tom, proč je na místním hřbitově tolik „Volyňáků“-vojáků, přičemž Íčko prodává řadu publikací o jejich válečných osudech. A ani zmínka o postoloprtském masakru. Zato se tu dočtete zcela výjimečnou informaci o událostech, které se asi nikde jinde nedějí „Rozvíjet talent a nadání mohou děti v základní umělecké škole … Volný čas trávit v domě dětí a mládeže„, či dokonce „Z mateřské školy přecházejí děti do školy základní„!
Jistě, lepší něco než nic, ale ačkoli se knize dokonce dostalo mediální slávy, za mne je tohle strašně, ale opravdu strašně promrhaná šance…
