Tedy, ledopády – spíš ledopádíčky. Nějak nám to v minulosti s populárním heslem „Poručíme větru, dešti“ nevyšlo a ve středu 26. února 2014, stejně jako už pár minulých dní, to vypadalo spíš na pozdní jaro, než na zimu v plném proudu. I tak se ale vycházka konala a zaznamenala vskutku famózní návštěvnost – řidiči asi v ten den splnili kvartální normy tržeb, protože kromě čím dál početnějšího skalního turistického jádra se připojila i mládež z Kostky Krásná Lípa. Pár nás jelo už z VDF, zbytek se navalil v Krásné Lípě. Vystupujeme na Vlčí Hoře, následuje první info, stanovení cílů a časový předpoklad. Část trasy vede po Köglerově naučné stezce, tudíž je vhodný čas připomenout i to, kdo to vlastně byl a podíl KČT Krásná Lípa na obnově a udržování.
Přes louky a lesy do údolí Vlčího potoka s občasnými zastávkami s výkladem, vzduch se postupně ochlazuje a když vidím na cestě první zamrzlé louže, říkám si, že by to nemuselo být až tolik zlé. KČT má situaci zmapovanou, střídali se tu „na hlídkách“ v hustých intervalech, takže dobře vědí, kde je ještě něco málo k vidění. Sice je pravda, že čas a teploty nemilosrdně postupují, přesto ještě stále je nač koukat (ani před pár dny to ale nebyla žádná velká sláva). Jednou z odboček z hlavní cesty se dostáváme k zelené turistické značce, přicházející od Šternberka, přes louku s výhledem na rozhlednu na Vlčí Hoře míříme k silnici.
Nepokračujeme ale po ní, nýbrž přes další louku k místní křížové cestě. Místním se podařilo osadit na všechna zastavení nové křížky, a hlavně se v blízkosti křižovatky začalo s budováním schodiště, které se stane novým přístupovým bodem, aby se nemuselo procházet přes zahrádku u bývalé restaurace U Taliána. Všechno klaplo, takže už jen počkáme na autobus nad plakátkem a prezenční listinou na další akci (13. března 2014 Lužickou spojkou v zimě) a vyrážíme na zpáteční cestu. Sláva nazdar výletu!
