Ve dnech 17. až 19. května 2024 proběhl ve Varnsdorfu další ročník Panorama Weekendu,
Filmová přehlídka se koná v rámci Neisse-Nysa-Nisa Filmfestivalu, jehož se letos koná 21. ročník. Panorama Weekend by měl být podeváté, což by snad odpovídalo (nejspíš COVID pauza) – v roce 2016 šlo o druhý ročník. Přesto mám pocit, že mnozí (nejen místní) stále netuší a nejsou schopni ocenit, o jak jedinečnou událost se jedná.
On je to vlastně malý zázrak. V době, kdy naše/vaše děti a vnuci nosí po kapsách mobily, jejichž fotoaparáty (teda pokud s nimi trochu umí) poskytují kvalitnější výstupy než nedávno koupené profi zrcadlovky. Do kina, které už tu nemuselo být. Na techniku, která je mnohdy víc než unikátní. Každý rok tvůrci přehlídky připraví nějaký dosud neviděný a neslyšený unikát. Letos to byl třeba speciální 3D formát + zvuk filmu Spacehunter: Adventures in the Forbidden Zone. Nicméně to, co viděli na rozdíl od promítání v kině všichni a co vzbudilo velkou pozornost, to byl jiný světový unikát – ojedinělé putovní kino Cinema 180. Obří kopuli na parkovišti těžko mohl kdo minout. Kdo nezaváhal, odnáší si nezapomenutelný zážitek.
Takže ještě jinak – obdobné přehlídky jsou v republice jen dvě (Krnov a VDF). V době digitální kvality se na filmy, které už dávno před lety ztratily barvy, jsou různě poškrábané, s chybami zvuku a já nevím co ještě, sjíždějí lidi i ze zahraničí. Je to prostě zážitek, vidět tohle naživo, funkční. A co se „cirkusácké“ kupole týče – přes veškeré vysvětlování a odborné texty jsem si do vlastního zážitku moc nedovedl představit, o co kráčí. Jediný dochovaný a pečlivě opravený kus ze 25 vyrobených (pokud si správně pamatuji z infa před samotným promítáním) pomocí speciálního přístroje promítá na zakřivené plátno speciálně natočené šoty přímo pro tento prostor. Úvodní jízda na horské dráze mne málem složila na zem, chvílemi jsem měl velké potíže vůbec zůstat stát. A průlet nad mrakodrapy San Francisca mi rozbouřil žaludek. Je mi jasné, že se najdou tací, co prohlásí, že tolik peněz za čtvrthodinku uřvaného německého komentáře a obrazu, který zub času opravdu velmi nahlodal, je promarněnou investicí. Ale já, já si to užil. A pokud jsem viděl a slyšel kolem sebe, nebyl jsem vůbec sám.
