V Rumburku funguje více divadelních spolků, nyní nastal čas pro soubor Hraničář. Právě ten uvedl svou novou hru „Podivné návraty“ pod taktovkou Majky Koukolské. Herci očividně bavili nejen sebe, ale i diváky. V porovnání s minulými kousky, jako byla například Ženitba, se Podivné návraty zařadily do škatulky povedených.
Premiéra proběhla ve čtvrtek 6. 2. 2014 od sedmi hodin večer. Hraničář svá díla předvádí vždy v kinosále a pravidelně se mu daří tento prostor vyprodat. Nejinak tomu bylo tentokrát, posloužit musely i přistavené židličky. S touto inscenací se dostáváme do prostředí soukromého sanatoria, které se potýká s finančními problémy. Vše má vyřešit návrat bývalé a zároveň zámožné klientky, jenže ten je naneštěstí narušen mladou mileneckou dvojicí pokoušející se „sehnat nějaký ty prachy“, řečeno jejich mluvou.
Další zápletky nebo naopak rozuzlení už musíte navštívit sami. Vcelku spádovitý ráz děje nenechá diváka na nic čekat, stále je kam se koukat. Scéna je sice jen v jednom pokoji, který ale svědomitě vyplňuje velké množství postav. Pocit z představení je takový, jakoby každá osoba hrála své vlastní divadlo. Každá postava má tak specifický styl, že se nejednou jedná o docela obyčejný střet osobností.
Hlavní hrdinka v podobě zámožné příchozí snaží se urputně být stále nad věcí. Každá situace ale potřebuje někoho, kdo si takový odstup drží, takže své místo tam rozhodně má. Ostatní postavy mají svůj vlastní svět, setkává se tu pošetilost mládí i opravdové bláznovství ve střetu s realitou okolního světa. Věrně zahraným rolím kazí reputaci některé rádoby velké myšlenky, které jsou do děje jakoby vklíněny velkým a ostrým hřebíkem, což občas shodí propracovaný dialog do roviny divadelních imitací.
„Myslím si, že se nám to povedlo,“ svěřuje se po představení jedna z protagonistek, „oproti generálce, která takhle dobře nevypadala. I přes menší chybičky to bylo podle mě dobré.“ Na některých výkonech zapracovala i nemoc: „Asi jsem nehrála na sto procent, je mi dnes opravdu zle. Naštěstí v tom nejsem sama, nemocných je nás tu víc,“ svěřila se Veronika Kremzová.
Na představení můžete zajít hned příští týden a za redakci výběžku.eu vám to také doporučujeme: „Budeme hrát hned třeba přístí týden 13. 2. tady v Rumburku. Poté se podíváme třeba do Šluknova nebo Mikulášovic.“
V minulých článcích jsem divadelní počiny hodnotil na škále od jedné do desíti, kdy desítka znamená nejlepší. Této hře dávám hezkých šest, to je příjemný a povedený nadprůměr. Jak jsme se s kolegou fotografem shodli, bylo to lepší než některá divadla z Prahy, která do Rumburku pravidelně dorážejí.
