Hlavně, že všude prohlašuju, že na české filmy nekoukám a nechodím, když jsem se ale náhodou ocitl v blízkosti novinářské projekce filmu Dědictví, kurvaseneříká, šla všechna má předsevzetí k čertu, neodolal jsem a šel. Kurva, kurva, kurva! Na hodinky jsem se podíval poprvé po dvaceti minutách, ve kterých se na plátně nestalo vůbec nic co by stálo za řeč a celé to tak pokračovalo až do titulků, celých sto čtyři minut.
On tedy ani příběh prvního Dědictví (kurvahošiguttentag) nebyl nijak extra vystavěný, ale „rázovité postavičky“ se chovaly nějak vtipně, něco dělaly a bylo to — chvílemi — třeba i třeskutě vtipné.
V téhleté dvojce — nedvojce (protože bez jakéhokoli podílu Věry Chytilové) se ničeho podobného nedočkáme.
Hlavní postava Bohuše (Polívky) je podivný, chvíli pijící, chvíli abstinující buran bez jakéhokoli fištrónu a (což jsem myslel že u Polívky nejde) bez jakéhokoli náznaku charizmatu.
Sám Bolek udělal za deset minut tiskové konference po projekci několikanásobně víc vtipů, než které obsahuje film.
Osobně tvrdím, že ve filmu byl jeden, někteří kolegové místopřísežně prohlašují, že jich bylo víc, asi neusnuli.
Takže se vracím k osvědčenému modelu a na filmy už zase nechodím a vyhlašuju soutěž o počet vtipů, které ve filmu napočítáte vy, jestli jsem vás tedy neodradil od návštěvy kina, což jsem tentokrát opravdu chtěl.
