Varnsdorfský klub EXIT 77 v prostorech Apoštolské církve pořádal koncert Noaha Scotta Ellenwooda. Osmnáctiletý mladíček známý z Československé SuperStar přilákal asi sedmdesát příznivců. Jako předkapela bylo zvoleno Rumburské Náhodou a dohromady s Noahem tak vytvořilo atmosféru pro především pubertální publikum. foto: Jakub Trmal
V některých případech snad dokonce ještě mladší. Každopádně idol křehkých dívčích srdcí dorazil a fanynky neváhaly utratit padesát korun na vstupném. Nutno zmínit, že hned u vchodu se měl každý podepsat a jako bonus přihodit svůj e-mail. Trochu nezvyklý způsob na koncertu, zato chytrý tah, jak zviditelnit svůj klub a rozšířit povědomí o aktivitách EXITU 77 dále.
Skvělá organizace budiž ale klubu pochválena, taková se nevidí ani na mnohem větších a dražších akcích. Všichni věděli, co mají dělat, kdy mají pouštět dovnitř a kam koho uvést. Příjemné prostředí EXITU láká k podobným komornějším akcím, v předsálí byly dokonce připraveny mísy s občerstvením. Za to znovu přikládám plusové body.
V šest hodin a kupodivu skoro přesně přišlo na řadu Náhodou. Se svými folkovými písněmi publikum oslovilo známé kvarteto Martina Šťastná, Michaela Macková, Matěj Čech a Ondřej Čech. Zazpívali jak převzaté písně, například od skupiny Jen Tak, tak i vlastní kousky. Největší ohlas zaznamenal počin „Představy“, jenž se zatím zdá jako jejich nejvydařenější.
A mělo Náhodou ambice probít se třeba také v SuperStar? „Tuhle soutěž jsme opravdu nezvažovali,“ popřela zájem Martina Šťastná, „my se hlavně pohybujeme v takový folkových soutěžích jako je například Dětská Porta, Folkový Kvítek a Brána.“ V budoucnosti si chtějí splnit sen: ,,Náš největší cíl je vydat album, jsme závislí na počtu našich písniček, chceme jich tam co nejvíc. Až budou připraveny, tak začneme album nahrávat.“
Po desetiminutové „čůrpauze“ přišel na řadu sám Noah. ,,Mám angínu a antibiotika, který jsem dostala včera,“ svěřuje se nadšeně jeho velká fanynka Štěpánka, „těším se na to, až ho uvidím, už dva roky.“ Zpěvák z Ameriky, který má podle svých slov rád vepřo knedlo zelo, vystupoval se svojí kapelou. Na tak malém prostoru, kde vystupovali, se našlo místo pro různé světelné efekty anebo kouř. I to pomáhalo utvrdit dojem „televizní hvězdičky“.
Noah na pódiu předváděl především písně převzaté a přezpívané. Nevím, zda to byl záměr nebo jen chyba, ale jeho zpěv mohutným způsobem přehlušovala kapela. Většina písní byla na sladko-bolné brdo a jeho jasná stylizace do „frajírka oklouzlujícího holky“ jevila se také velmi zřejmou. Písně měly většinou pomalejší nádech, ke konci se ale podařilo publikem roztleskat.
Fanoušci byli výstupem nadšení: „Bylo to úplně supr-nejlepší!“ říká jedna z Noahových obdivovatelek, „Já jsem trsala jako cvok.“ Po koncertě se otevřel prostor na autogramy i fotky, podle našich informací Noah zůstával přes noc a ráno poté odjížděl na další koncert do Prahy.
foto: Jakub Trmal
„Noha“, jak mu někteří se škodolibostí říkají, svolil se ke krátkému rozhovoru.
Jak se Ti líbil koncert?
Moc se mi to líbilo, ale v některých situacích jsem se nemohl moc slyšet, takže jsem nevěděl, jestli zrovna nezpívám falešně.
Co říkáš na fanoušky, nechodí jich jinde na Tvé koncerty víc?
Lidé tu byli skvělí. No přijde na to… jednou jsme měli asi deset lidí, jindy zase něco přes tři sta.
Jsi tu ve Varnsdorfu poprvé?
Ano, jsem a ani nevím, jestli budu mít čas se tu projít. Ráno musíme hned do Prahy, protože tam mám další koncert.
Jak to máš Ty s vírou?
Já věřím v Boha, mám k němu osobní vztah. Do čtrnácti let to bylo takové, že moji rodiče věří, tak já také. Ale právě v tom věku jsem se sám rozhodl, že to tak chci.
Co plánuješ ve své blízké budoucnosti?
Teď mám maturu, to je důležité. Maturuji z dějepisu, programování, angličtiny a češtiny. Potřebuji dobrá stipendia, protože chci do Los Angeles na vysokou školu.
Zbývá Ti čas třeba na počítačové hry?
Dřív jsem hrál, ale teď není vůbec čas. Někdy v prváku jsem hrál Age of Empires.
Stíháš ještě něco ve volném čase?
Rád hraju basketbal, jsem vysoký, takže mám trochu výhodu. Mám rád fotbal, ale na něj se mi moc motají nohy. Když se vybírá družstvo, jsem vždycky ten poslední. (úsměv) Ještě čtu rád knihy, třeba ty s náboženskou nebo středověkou tématikou. Rytíři a tak, to mě baví.
Ke shlédnutí nabízíme převzatou reportáž z koncertu:
Fotogalerie Martiny Šťastné:
A druhá – Jakub Trmal:
