Když bydlíte v Rumburku, občas vám to nedá a kouknete, co si o nás myslí jinde. A tak trošku googlujete.Rumburk. Může vás to vyděsit: demonstrace sem, místostarosta tam, trošku starosta vedle. Nějaká jiskřička naděje? Ale ano, i když to tak ze začátku nevypadalo.
Vylezu ze sprchy, pohodička, na obličeji pleťová maska –normální pondělí (sedmadvacátýho ledna). A v tom se přiřítí mamka, že jsou u nás policajti! Tak! Něco je venku! V hlavě už se honí ty nejhorší scénáře o tom, jak jsem někde něco určitě provedla, no uuuuá.
S turbanem z ručníku na hlavě nakráčím (hrdinně) ke dveřím, kde stojí pán ve známém stejnokroji.
A v ruce drží … MOU ZTRACENOU peněženku! Tu oplakanou!
Je tedy krapet promočená, ale žije spolu se všemi doklady! No, není to úžasné?
Peněženka, jak víte, to nejsou jenom peníze. Všemožné průkazky, občanka, slevenka na kebab (!!!), fotky…
Panu policistovi jsem velice vděčná. Jeho jméno bohužel neznám, ale jsem mu velice vděčná!
A to jsem ještě nenapsala, že vyšel všech 42 schodů do našeho bytu!
Takže ještě jednou tudy: velký dík.
Tak už vím, googlu navzdory, že i v našem městě jsou některé věci stále v pořádku. A to u srdce zahřeje.
Obzvlášť v pondělí.
