I kdyby člověk stokrát chtěl, všechno stihnout nemůže a na několika místech zároveň být nelze. Já si v sobotu 25. ledna 2014 vybral vycházku po Rumburku. Jak často se vám stane, aby vás někdo „cizí“ zval k sobě domů a předváděl vám to, co má nejdražšího? Betlémáři zjevně k tomuto druhu tak nějak patří…
Ráno jsem trochu zazmatkoval a podcenil sílu nastavší zimy, ale nakonec se mi podařilo uniklou skupinu dotelefonovat a najít na první zastávce vycházky (díky, KM, díky!). Zařadil jsem se do fronty na návštěvu k betlémáři Jiřímu Coblovi, který do svého mechanického a osvětleného betlému zakomponoval Rumburk a jeho okolí – podloubí na náměstí, morový sloup, Dymník, Strážný vrch… A stále není hotovo. Tuhle větu pak slyšíme v různých provedeních i na dalších místech. Zapisujeme se do pamětní knihy a přesouváme se k Loretě, jednak ohřát u horkého čaje, jednak projít stále trvající výstavu dětských betlémů a hlavně vidět jako první premiéru nových figurek klášterního betlému – místní řezbář Jaroslav Blažek (k němu taky dojdeme) pro něj zhotovil scénu útěku do Egypta. A také unikátní možnost vidět pozadí oltářního betlému z místa, kam míříme vzápětí.
Z Lorety tedy do kostela svatého Bartoloměje, kde je pro změnu k vidění betlém kostelní, byť zahraničního původu. Další (a delší) přesun kolem místa, kde sídlila rodina Kiesslichových (stále čitelná – i když na fotce moc ne – firma a poté za plotem viditelná přístavba) se svým hojně navštěvovaným a dnes beznadějně ztraceným obřím mechanickým betlémem. Předposlední zastávka je u sběratele pana Pšeničky, kde betlémy a figurky okupují každý kout, stoleček i poličku. A závěr je u Blažků, kde se rodí pod zručnýma rukama další velkolepá stavba.
Je úžasné, že i když vlastně tak úplně nejde o „naše“ tradice, najdou se tací, kteří na ně rádi a ochotně navazují. Budiž jim za to dík.
A alespoň ten první betlém i v pohybu:
A pokud chcete vidět, jak k tématu betlémářů Niederlandu přistoupili profíci, tady je k vidění reportáž Toulavé kamery.
