Ve středu 22. ledna 2014 pozvalo Statutární město Děčín a o.p.s. České Švýcarsko zájemce na netradiční procházku Děčínem. Překvapení bylo hned několik – jednak jsme z velikonočního počasí najednou přešli do zimy, druhak to nedokázalo odradit zájemce a tak se místo očekávaných a plánovaných třiceti hlav na vlakovém nádraží sešlo skoro dvojnásobné množství dychtivců. A stálo to za to – ať už tím, kdo všechno se dostavil za „odbornou veřejnost“, či tím, co vlastně může být v Děčíně k vidění.
Vlastně šlo o propagaci nově vyznačených tras – výletních okruhů Děčínem. Pokud o nich nevíte, stavte se v Íčku a shánějte jejich mapku, trasy jsou sice proznačeny (viz cedule na fotkách), ale infomateriál popisuje i jednotlivé body zájmu. My jsme jen tak letmo ochutnali z nabídky – od nádraží k nedalekému muzeu, bývalému loveckému dvoru hraběcího rodu Thun-Hohensteinů, o kousek dál OC Jordanka, což je budova pobočky drážďanské továrny na kakao, čokoládu a kávové náhražky Jordan a Timaeus, následně přesun do židovské synagogy. Tady zastávka delší, s hutným a zajímavým výkladem.
Následuje Jahnova výšina a já se vracím do středoškolských let – fakticky úplně přesně takové cestičky vedou lázeňskými karlovarskými lesy… Vracíme se na nábřeží, kde u chátrajícího výtahu na Pastýřskou stěnu vzniká Cesta do Nebíčka, poněkud neočekávaná via ferrata. O kousek vedle si prohlížíme prostory cestovní kanceláře Enthusia, jejíž „lidi“ nás doprovázejí už od začátku cesty a nyní nám přibližují své podnikání.
Přes most se dostáváme k Houpacímu koníkovi, kavárně se specializací na regionální potraviny. Jenže je nás tolik, že se dovnitř prostě všichni namačkat nemůžeme, část nás tedy pokračuje rovnou na zámek a obsazujeme místní „palačinkárnu“ – Zámeckou kavárnu Na cestě. V teple u dobrot vyčkáme na znovuspojení obou skupin, abychom pod vedením paní ředitelky prošli přes Růžovou zahradu do spojovací chodby podél Dlouhé jízdy, která nás dovede do kostela Povýšení sv. kříže. Ač potmě, úchvatný prostor. Tady cesta končí, sláva nazdar výletu. A příště zas!
A jako malý bonus – k čemu všemu se člověk nechá zblbnout (foto Libuše Šaferová)
