Na sklonku roku 2022 vydalo nakladatelství Dauphin výbor z poezie varnsdorfského básníka Milana Hrabala nazvaný Až na kost.
Knížku obsahující celkem 55 básní a jeden básnický cyklus provází příběh, jehož podstatu zachycuje poznámka vydavatele v jejím úvodu:
„Výbor Až na kost připravil k vydání Roman Polák (nakladatelství Protis) v roce 2011. Nedlouho před smrtí stihl vytisknout jen několik desítek exemplářů. Vydáním v roce 2022 chceme dopřát plnohodnotnou existenci dávno připravené knize a zároveň uctít Romanovu práci, již vykonal pro českou poezii.“
Obsah knihy výstižně charakterizuje ediční poznámka sestavitelky výboru Jitky N. Srbové, která píše:
„Sestavit výbor z více než třiceti let tvorby (počítáme-li od knižního debutu Sólo větru, vydaného v roce 1981) znamenalo mnoho nelítostného řezání. Učinila jsem tak s cílem představit čtenáři pevnou páteř tvorby Milana Hrabala, obsáhnout jeho výrazovou rozmanitost, ale zároveň napříč jednotlivými oddíly výboru zachytit kontinuitu jeho autorského rukopisu.
Základem pro práci na výboru byly všechny dosud vydané texty. Většina zařazených básní vyšla již dříve v samostatných sbírkách, některé pocházejí z málopočetných a časopiseckých vydání či soukromých tisků, které jsou čtenáři běžně nedostupné.
V řazení textů nebyla zachována časová linie vzniku básní ani původní pořadí ve sbírkách; rozhodujícím hlediskem bylo členění tematické. Každý ze tří celků tak představuje jednu z dominujících básnických poloh Milana Hrabala: v oddíle Trvání a míjení sledujeme zápas o smysl, tíživé hledání místa v životě, čase i kontextu doby, Boky napříč nocí jsou otevřeným svědectvím o básnickém prožívání citu a vášně. Třetí celek, Mezi mnou a domem, s odzbrojující upřímností akcentuje intimní historii rodiny a poslední věci člověka.“
*
Osobností, která stála za novým vydáním výboru z Hrabalovy poezie je publicista, redaktor, překladatel, vykladatel, sorabista a sorabofil (takto současný předseda Společnosti přátel Lužice) Lukáš Novosad. On sám o tom na svém facebookovém profilu píše: „… pro Revue Souvislosti (číslo 2/2022) jsem s Milanem pořídil velký životopisný rozhovor, nu a najednou mi konečně došlo, že jedna hotová knížka básníkovi leží ladem a že pokud ji nezkusím na svět popostrčit já, Milan ani Jitka to nejspíš neudělají. Tak jsem zavolal Milanovi, co on si myslí o tom, když to rozhýbu, pak Jitce, jestli jí přijde dobrý nápad jednou připravenou knížku vydat znovu, no a do třetice mi telefon vzal nakladatel Dauphin Daniel Podhradský, za nímž jsem šel trochu na jistotu, protože s Romanem Polákem byli kamarádi. Všichni souhlasili, Jitka knížku znovu přehlédla, Dan vysázel, no a teď vyšla. Přiznávám, že mám radost, že se to podařilo.“
V prvním vydání, které se stalo spíš sběratelskou raritou, editorčina poznámka obsahovala ještě tento závěrečný odstavec:
„Je velmi předčasné hodnotit Milana Hrabala – básníka. Je ostatně otázkou, zda je vůbec zapotřebí hodnotit, zda není především nutno naslouchat a nechat působit samotné texty. Počkej / až tisíckrát obejdu / staletou lípu / kterou pokácejí téměř tak jistě / jako nechci nikdy / umřít, píše Milan Hrabal na konci básně Setkání. Jednou z mála výhod údělu básníka je, že mu smrt vůbec nehrozí.“
Přejeme tedy Hrabalově knize, aby její nová cesta ke čtenářům byla úspěšnější než ta první.
Ukázka z knihy zde:
