I z toho důvodu je třeba Andreje Babiše a jeho předvolební rétoriku brát s rezervou.
Pokud totiž Babiš nenasbírá ve volbách více než 50% všech hlasů, jeho sen o firmě Česká republika s.r.o. se zřejmě rozplyne. Nebo si snad dokážete představit někoho ze současné politické reprezentace, jak posílá faktury do centrály Babišova holdingu? Vezměme si to popořádku. Co majitel Agrofertu vlastně chce? V čele každého resortu má stát odborník na danou problematiku, tedy ne partajní prospěchář, který se do křesla ministra vyhoupnul díky přičinlivému jednání uvnitř politické strany typu ČSSD nebo ODS. Chce, aby Česká republika fungovala jako součást jeho gigantického holdingu a občané byli zaměstnanci, kteří generují zisk (daně), který jeho lidé (rozumějte manažeři státu) pak podle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozdělí podle potřeby. Z prohlášení sdružení ANO 2011 vyplývá, že Babiš by rád dosáhl hospodářského růstu převážně prostřednictvím velké investice do infrastruktury a stavebnictví všeobecně. Kupní sílu obyvatelstva chce zvednout progresivní daní, která znevýhodní střední a větší podnikatele. S tím souvisí i zvednutí životního minima, rychlejší valorizace důchodů, reforma zdravotnictví, školství atp. Navíc podle miliardářových propočtů je možné potřením korupce ve státní správě dosáhnout na přibližně 200 miliard korun, které ročně zmizí v neprůhledných strukturách akciovek s anonymními držiteli cenných papírů, v kapsách hrabivých politiků a jejich našeptávačů. Na papíře by Babiš zkrátka vyřešil českou korupční krizi během jednoho odpoledne.Všechno to jsou bohulibé byť možná v některých případech poněkud extremistické cíle. Otázkou však stále zůstává, zda se nám nesnaží Andrej Babiš a jeho hnutí pouze nasadit růžové brýle, protože podobná rétorika zaznívala už před volbami z úst jiného podnikatele – Víta Bárty, jehož projekt teď nespasí už ani živá voda. Lidé se ptají: jakou má Babiš skutečně motivaci? Proč jde miliardář do politiky?Babiš v politickém rybníku krouží už řadu let. A to nejen na české ale i na evropské půdě. Jako velký hráč v zemědělství se Bruselu snaží domoci větší podpory pro české zemědělce v rámci čerpání dotací z fondů unie. Lobbuje za změny zákonů, které se přímo dotýkají jeho podnikání, našeptává ministrům, jak mají ten který zákon poupravit. Stále přitom zdůrazňuje, že Babišův lobbing není to samé, co Dalíkův a bulvární novinové články se ho pouze snaží očernit před veřejností. Pravdou zůstává, že do této chvíle neexistuje důkaz o tom, že by porušil zákon o lobbingu. Spekulace ale pořád panují ohledně kontroverzního zákona o biopalivech. Na ten Babiš velmi tlačil a nakonec se mu podařilo prosadit zvýšení povinné míry biosložky v pohonných hmotách na 6,3%. Osmapadesátiletý podnikatel si mohl mnout ruce, neboť on je v Česku největším producentem červené řepy, ze které se čerpá bioetanol do benzínu a nafty. Není přitom žádným tajemstvím, že spalování bioetanolu a dalších organických přísad v benzínu či naftě je zhruba o 70% škodlivější pro životní prostředí než klasická motorová nafta nebo benzín. Řadoví pěstitelé červené řepy bojující o přežití svého podnikání ve vrtkavém prostředí české ekonomiky měli o starost míň. Jejich výpěstek má jistotu odbytu. Stát ročně nakoupí řepu za patnáct miliard, přidá jí do pohonných hmot, které tak podraží o dvě koruny na litr.Zatímco budoucí političtí rivalové Andreje Babiše vytahují z šuplíku zaprášené záznamy STB a snaží se ho namočit do kdečeho, majitel Agrofertu nerušeně dokončuje přípravy invaze. Do politiky chce vtrhnout jako velká voda. Už začátkem června má v plánu transformovat občanské sdružení ANO 2011 v politickou stranu a pomalu také dokončuje kandidátky pro volby do senátu. Dává si přitom dobrý pozor na výběr představitelů své strany. Klíčem k úspěchu ANO 2011 je pokud možno apolitická minulost ruku v ruce s co nejvyšší mírou odbornosti. Nevyhýbá se ale ani spolupráci s mladou generací. Na mítingu si v klidu podá ruce se studenty a nabízí jim možnost se zapojit. Až na několik málo osobností však dosud není známo, kteří lidé jeho hnutí podpoří. Mezi tváře, které dosud spojily své jméno s hnutím ANO patří například byznysmen Radim Jančura, senátorka Alena Dernerová, spisovatel Michal Vieweg nebo zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček. Nedá se ale očekávat, že by se tito lidé přímo ucházeli o podporu voličů sjednocení pod praporem Babišovy strany. Jde spíše o mediální tváře, které má Babiš na své straně. Dá se ale předpokládat, že by na ně v případě volebního úspěchu také myslel. Podle dostupných informací má nyní hnutí ANO 2011 něco kolem deseti jistých kandidátů do senátu. Není přitom jasné, zda budou kandidovat přímo jako členové nově vznikající strany nebo jako nezávislí pouze s její podporou.Taktika, se kterou do politiky Babišovo hnutí vstupuje, není nikterak originální. Na vlas stejnou měla třeba strana Víta Bárty v roce 2010. Jeden člověk prakticky vlastní celou stranu, financuje celou její agendu, rozhoduje o personálních změnách a je velmi dobrý manažer. Oba dva subjekty používají nápadně podobnou metodu získávání příznivců – kritizují korupčníky ve vládě. Bárta neúnavně brojil proti politickým dinosaurům, se kterými později šel do koalice, Babiš zase nenechá nit suchou na „toskánské partě“ a „partě z Obecního domu“. Rozdíl je jen v programech obou subjektů, zatímco Bárta se držel poměrně při zemi, Babiš plánuje pomalu změnu režimu. Chce převálcovat vládní strany podobně jako se to povedlo SMERu na Slovensku. Sféry vlivu v hnutí ANO 2011 prakticky neexistují. Jediný, kdo má vliv, je jeho majitel. Politická strana nicméně potřebuje širší vedení, protože přece jen není v lidských silách oběhat všechny schůze a jednání a zároveň řídit kolos Agrofert čítající více než 200 firem. Právě z toho důvodu se začíná jako zdatný straník ukazovat i majitel žlutých vlaků Radim Jančura. Ten před nedávnem vystoupil v televizní talk show Jana Krause, kterou využil jako hlásnou troubu své politické ideologie, která se nápadně shoduje s prohlášením Babišova hnutí. Budou tedy miliardáři vládnout nad obyčejným lidem? Na odpověď si budeme muset počkat minimálně do příštích voleb.
