Návštěva rumburského mimořádného zastupitelstva ze dne 13. 1. 2014 a zejména pak samotný závěr mne definitivně utvrzují v hlubokém rozčarování nad tím, co se v tomto městě dlouhodobě děje. Přiznám se, že shodou okolností krátce před tímto „neobyčejným zážitkem“ jsem si dopřál již poněkolikáté zhlédnutí Stroupežnického nejznámější divadelní hry Naši furianti. Stroupežnického radní po všech karambolech, které jejich obec postihly, dokázali alespoň na závěr přiznat své chyby a alespoň částečně si uvědomit pravý význam slova odpovědnost. Je zřejmě příznačné, že skutečnosti, které si radní z autorova jihočeského rodiště uvědomili již v druhé polovině devatenáctého století, nejsou v severočeském Rumburku na prahu století jednadvacátého vůbec exkluzivní. Ale vraťme se zpět do Rumburku. Zastupitelé se rozhodli, že podrží jak starostu Trégra, tak vazebně stíhaného místostarostu Švába, tomuto rozhodnutí ale předcházela velice zajímavá předehra. Když dostali zastupitelé svůj prostor, každý se s ním vypořádal jinak, někteří raději nemluvili vůbec. Stoprocentně pravdivý je výrok Karla Čapka: „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“ Nebo měli pravdu mí přátelé, kteří uvedenou mlčenlivost či zdrženlivost svalovali na důvody související se strachem? Sám nevím, kde je pravda, jen si kladu neomalenou otázku, k čemu takoví zastupitelé vůbec jsou? Opačný extrém nastal, když promluvil zastupitel Sembdner. Že bych se dozvěděl něco podstatného k probíranému tématu, tvrdit nemohu, ale aspoň jsme se z rozjitřeného Rumburku přesunuli k vatikánským reáliím a volbě papeže. Bohužel už ale nedodal, o jaké myšlenky a názory jde papeži současnému, možná si uvědomil, že slova jako pokora či skromnost by mnohým zastupitelům příliš nekonvenovala. Komunistické zastupitele jsem ze zvyku neposlouchal. Paní místostarostka působila svým rozpačitým a tichým hlasem jako člověk, který neví, jak pořádně na vzniklou situaci reagovat a závěr v mých očích dorazil starosta města, který odpověděl jednomu z občanů větou: „Toto jednání řídím já!“ Není důležité, komu tak opáčil a z jakého důvodu, ale takto se starosta města podle mého názoru chovat nemá. Kultivovanost a noblesa se ale v žádném obchodě koupit nedají. Se závěrem zastupitelstva nesouhlasím. Bylo protlačeno rozhodnutí, které z tohoto města vytváří definitivně slovy Masarykovými „Kocourkov a Hulvátov.“ Osočování oponentů z toho, že je k nespokojenosti vedou osobní spory, se schovává za neschopnost přiznat si, v jaké krizi se město nachází a vyvodit z ní náležitou odpovědnost, kterou by mohla být jedině účinná změna. Děkuji tímto těm rumburským zastupitelům, kteří udrželi oba vrcholné politiky ve svých funkcích, za to, že se díky nim stydím před svými mimorumburskými přáteli, kteří se tolik diví tomu, co se u nás na severu „zase“ děje. Těchto rumburských zastupitelů si nevážím a neuznávám je. Našemu městu pak přeji, aby jeho nespokojení občané neměli krátkou paměť a aby tato vydržela v plné síle minimálně do října.
