Jako nekonečný seriál jeví se snaha bloku devíti opozičních zastupitelů přehlasovat zbytek kolegů v Rumburku a odvolat současné vedení města. (Pozor: dělení na opozici a koalici vede v Rumburku poněkud jinými koridory, nežli je běžné. Neplatí dělení na pravici a levici, neplatí dělení na to kdo byl za jakou stranu zvolen. V Rumburku se různé vazby a vztahy definují jen velice těžko, jako když kostičky různých barev zapadají do sebe ve hře tetris. Koalice a opozice se tvoří jednoduše podle afinity k osobě místostarosty Darka Švába, kterého Mladá Fronta trošku legračně, ale vytrvale označuje jako „vlivného politika Šluknovského výběžku“, přesnější by bylo myslím mluvit pouze o Rumburku.
Celé je to poněkud surrealistické a pro nezasvěcené těžko pochopitelné. Asi jako nějaká epizoda z městečka Twin Peaks nebo nějakého ruského městečka na Sibiři).
Už před minulým (čtyřiadvacátým řádným zastupitelstvem bylo možné zaslechnout v chodbách knihovny, kde se konalo (uznejte: mluvit o kuloárech je mi žinantní), že snad teď už nemá cenu vyvolávat nějaké změny, když nás na konci roku 2014 čekají volby, které znovu rozdají karty.
Nicméně situace se dramaticky změnila, když policie odvedla místostarostu Švába přímo z radnice a poté na něj soud uvalil vazbu.
Bylo tedy zřejmé, alespoň všem nezúčastněným a nezávislým pozorovatelům, že došlo na lámání chleba.
Nikoli v Rumburku.
Jak bylo již poznamenáno, počty pro a proti byly známé dopředu, šlo tedy jenom o to, jestli opozice dokáže argumentovat tak, aby přesvědčila koalici, že situace, která ve městě nastala (starosta obviněný, místostarosta ve vyšetřovací vazbě) je minimálně nestandardní.
Signifikantní je, že argumentovali vlastně jenom zastánci odvolání a to jak z řad občanů, tak i samotných zastupitelů.
Koalice vědoma si své převahy mlčela.
Světlou vyjímkou byl starosta Trégr, který musel hájit i svoji pozici, ale také Petr Dopita, který se jako jediný odhodlal obhájit svůj názor – jde tu jenom o osobní mstu a vyřizování účtů – a díky mu za to.
Kdo byl pro odvolání. Jaroslav Sykáček, Ladislav Pokorný, Helena Menšíková (všichni ČSSD), Karel Strachoň (TOP 09), Karel Schäfer, Jiří Pimpara, Vladimír Kolařík (všichni ODS) a Josef Růžička a Broňa Nedvědová (Město lidem).
Co považuju na celé situaci za nejbolavější je to, že po dalších a dalších dílech vyvolávání hlasování o nedůvěře vedení nepřichází katarze, ale jenom frustrace, přesně podle Cimrmanovy frustrační metody, kdy prvek očekávání střídá prvek zklamání.
Navíc momentální personální obsazení vedení radnice není právě nejsilnější. Poměrně nově zvolený starosta Trégr sice působí jako člověk, který má snahu, nicméně na něm ulpívá stín vyšetřování dotačních machinaci, (zřejmě všeho)schopný místostarosta Šváb momentálně dlí ve vazbě a místostarostka Winterová působí nejvíc dojmem člověka, který úplně přesně neví kde je a co tam má dělat. Výběrové řízení na funkci tajemníka – šéfa úřadu nebylo doposud potvrzeno z krajského úřadu.
Rumburským tak nejspíše nezbude nežli počkat do podzimních voleb a zvolit si takové zastupitele, kteří budou schopni reflektovat dynamiku situace v každém okamžiku a podívat se na situaci města nejenom ze svého křesla, ale také z nadhledu.
