V pátek 26. ledna 2024 ve sportovní hale ve Varnsdorfu nastoupili jako první v 10. kole oblastního přeboru muži TJ Slovan Varnsdorf B proti BK Teplice B.
Když jsem dorazil, skóre vypadalo příznivě a trenér hostů byl silně nervní. Při sledování druhé části utkání jsem měl nutkavý pocit, že pokud jsem si snad začínal myslet, že aspoň částečně za ty roky už rozumím pravidlům a něco poznám, jsem jen idiot. Vůbec jsem chvílemi nechápal, co a proč se děje. Ale dopadlo to dobře.
TJ Slovan Varnsdorf : BK Teplice B – 81:73
Body: Beran 19 (1×3), Polák 17 (3×3), Jindra 13, Novák 9 (3×3), Sucharda 7, Svatek 5 (1×3), Houngbedji 4, Vansteenkiste 4, Činka 2, Veroněk 1
TH: 35/22 63%
MUŽI B SELHALI VE VARNSDORFU
Umístění mužů B BK TP v tabulce oblastního přeboru zdaleka neodpovídá prvotním představám, nicméně cíle do příští sezóny už jsou dány. V každém případě základní část stále pokračuje a tepličtí vyrazili do haly Slovanu Varnsdorf B , družstva bez výhry. Prohráli.
Alí: Je to zklamání, to v každym případě. Měli jsme vyhrát. Oproti zápasu u nás doma nastoupil Varnsdorf v úplně jiné sestavě, ale nemyslim si, že silnější. Domácí na nás poslali mladý šikovný kluky, zkušenýho Suchardu a dva nesmysly. S Vanďákem je to vždycky tvrdý, už od dob, kdy já hrál za žáky. Co se ale chvílema dělo na hřišti nemělo se sportem moc společnýho. Rozhodčím nic nevyčítám, měli to těžký, odvedli dobrou práci.
Tímto se omlouvám jednomu hráči Varnsdorfu, že jsem o něm nahlas řekl, že hraje jako prase. Byla to chyba. Správně to měl být dobytek, respektive hovado. Omlouvám se, moje chyba…
Někdo, kdo aktivně působí při hře na hřišti (opravdu v tomto případě nemůžu použít termín „hráč“ nebo „hraje“) bez ohledu na to, jestli někoho zraní nebo ne (o jeho úmyslech nechci spekulovat, ale kdo viděl …) nemá se sportem nic společnýho. Zatímco já kluky krotil a koncertoval je na basket, lavička soupeře chválila zranění našich hráčů … Ale možná je to jenom moje zvrácená filozofie fair-play, ve Vanďáku to očividně vidí jinak. I přesto se po zápase našli asi 4 lidi, se kterejma jsme se vzájemně pochválili a dali si respekt.
Ale konec slziček.
My jsme nedokázali využít naše silný stránky, proto jsme prohráli. Předvedli jsme náš klasickej „sekvenční basket“, kdy ve čtvrtce máme 3 minuty jasně navrch, 4 minuty bojujeme a 3 minuty jsme hrozný. A tentokrát těch 7 minut na čtvrtku bylo málo.
Posun týmu vidím v obraně, už si to sedá. A mega kredit klukům za bojovnost, odhodlání ten zápas dohrát (já bych na hřiště nevlez), ale hlavně za jejich chování. RESPEKT a DĚKUJU.
Kluci samozřejmě nas…, já jsem zádumčivý …
Pro mě jako trenéra asi 23 otázek, z toho 9 začíná „proč“, dalších 14 „jak“.
Budeme muset pár věcí změnit. A začneme u mě a mojí práce s týmem.
Protože já pořád věřim, že mám kvalitní borce; že máme sílu a chuť pracovat; že mám kolem sebe lidi, kteří se mnou bojujou
