Díky vám všem, s jejichž zájmem a pozorností nám stoupá počet návštěv, prolistovaných stránek i příznivců na ksichtoknize. Poněkud nepřekvapivě (a k mé občasné lítosti) největší rozruch vzbuzují politické aktualitky a černá kronika na úkor kultury a krajinných zajímavostí. Člověk si nicméně občas musí položit otázku, co a jak dál. Určitě jste postřehli, že kromě mapování akcí se chvílemi snažíme mapovat také terén. Námětů se kolem míhá dost a dost, třeba tohle… nebo tamto… a co třeba tady? Jenže občas probublají obavy, aby se takový nápad nestal třeba i návodem pro tipaře. Vždyť kolik nejrůznějších památek nedobrovolně změnilo své majitele či místo, kolik jich zmizelo, či jen tak pro něčí povyražení bylo rozmláceno. Pak se nelze divit více než opatrnému přístupu těch, jichž by se snad daná záležitost mohla týkat.
Na druhou stranu objevit něco nového, neotřelého, zajímavého snad už ani nelze – vždycky byl někdo rychlejší a důkladnější. Existuje bezpočet encyklopedií a specializovaných webů, které příslušnou problematiku pitvají do hloubky. Pravda, ne vždy o nich víme a umíme je najít, ale jsou. Někdy v počtu nemalém, někdy v kvalitě, vyrážející dech. Rád bych tady upozornil na dva, které mi poslední dobou prošly obrazovkou a vlastně mi tak trochu nasadily brouky do hlavy, jestli vůbec má smysl pokračovat a jen tak něco pidlikat – nedokážu si totiž vůbec představit, kolik je v nich skryto práce.
Kamenné památky na území města Jiříkova
Obnova drobných kulturních památek na Českokamenicku
Na druhou stranu to ovšem vyvolává také otázku, proč to někde jde a jinde ne? Člověk by se občas chtěl dozvědět o některých artefaktech z mnoha dalších míst víc než jen to, že jsou.
No a co se týče akcí – sice mám tu (ne)výhodu, jak říká pan ředitel, že kam vlezu, tam je jasno. Já si fakticky lidi nepamatuju a při focení se po nich nerozhlížím, ale většina těch, co potkám, si můj ksicht zapamatuje napoprvé. Pomáhá to ale jak kdy a kde.
„To jsme rádi, že vás vidíme“ = Nikdo vás sem nezval.
„Já vám k tomu něco řeknu“ = Ale opovažte se to někde zveřejnit.
„Určitě k nám přijeďte“ = Vezměte si vlastní auto a zaplaťte si vstupné.
„Něco bych o tom věděl“ = Dalo to spoustu práce něco zjistit a nevím, proč bych vám to měl říkat.
„Tak příště zas!“ = Jakmile budete doma, pošlete nám zadarmo svoje fotky.
Ono to není zas tak hrozné, ale občas to člověka vykolejí. Čest a sláva výjimkám, které tady od nás určitě také znáte. Ovšem je stále dost a dost míst, akcí a institucí, které žijí v obavách, že by je snad někdo mohl propagovat a oni by jim chodili lidi…
Takže jak dál? Jak s oblibou říkal náš major na vojenské katedře, odpovím si sám. Asi stejně, jako doteď. Bez Evropských peněz, bez dotačních programů, bez finančních injekcí. Dokud to půjde a budeme na to mít (prachy i zdraví), dál polezeme na akce i do přírody. A snad neskončíme jako ta cedule na úvodní fotce – opuštěni v poli, zbyteční a pomlácení…
