Autorka se (v původním článku tady ->) rozepisuje o tom, jak se vinou zdlouhavého procesu schvalování dostal náš vynikající projekt revitalizace do zásobníku, tj. do šuplíku. To zase ti zlí úředníci neposkytli včas peníze, které pak došly, když se vyčerpaly na jiné smysluplné projekty. Zde však záměrně chybí popis skutečných událostí. Na základě našich zjištění z věřených zdrojů, bylo rozhodnutí o povolení kácení stromů ve třech parcích, pro nedostatky v řízení odborem životního prostředí KÚ ÚK zamítnuto. Citovaný „chemik“ a jeho věrní připustili tak závažné nedostatky v řízení vedeném k věci v roce 2011, že muselo být vyhověno odvolání Spolku občanské solidarity Rumburk, občanského sdružení a z moci úřední byl tento šlendrián zastaven.
Faktem je, že se hoši (nikoliv od Bobří řeky) z chyb poučili a připravili se s dalšími podklady na druhé kolo. Zde byla již obrana zmíněného občanského sdružení zcela mimo hru, když oba odbory životního prostředí, tj. rumburský i ten krajský, byly také řádně poučeny o tom, že věc musí za každou cenu projít.
Článek je pak plný výmyslů, polopravd a chybných údajů. Uváděné počty stromů určených k pokácení v jednotlivých lokalitách v článku uvedených, dle počtů uvedených v projektech ve skutečnosti nekorespondují s počty stromů, na které se vztahuje povolení k pokácení, uváděných v jednotlivých rozhodnutích. Nikde se také nepíše, že dojde ke zmenšení plochy jednoho z parků, kvůli záboru pro parkování aut, přitom by stačilo použít pouze „selský rozum“ a značku „jednosměrná ulice“, která by daný problém vyřešila. Zmiňovaní vysoce erudovaní odborníci asi nejsou tím třpytícím se zlatem, když projekty obsahují celou řadu velmi závažných věcných chyb a celou koncepcí jdou mimo potřeby jednotlivých lokalit a požadované užitné hodnoty parků pro město a jeho obyvatele. Toto bylo ale již zřejmé ze zadání, které vycházelo od „vedení města“ a jeho odborného potenciálu. V přímo citované řeči pana místostarosty Švába je uvedeno, že: “Vzorem nám byla Krásná Lípa.“ Opak je pravdou. V Krásné Lípě se podařilo dělat věci tak, aby zeleň byla hlavně pro lidi a vynaložené prostředky se projevily na zkulturnění prostředí a zkrášlení města. V Rumburku se podařilo z městské kasy přelít do kapes radních, přes firmu jednoho z nich, jenom od roku 1994 do uskutečnění prodeje dané firmy více než 15 miliónu korun a výsledek čtenář jistě vidí sám. Místního šetření se v roce 2011 účastnil zástupce firmy Uniles, aniž by byl sám nebo firma Uniles řádným účastníkem k věci vedeného správního řízení. Uvědomí-li si vnímavý čtenář, že v té době měl Uniles smlouvu na údržbu městské zeleně a zároveň byl jediným a generálním partnerem pro kácení dřevin z majetku města, pak dojde ke stejnému závěru, že se totiž skutečně jedná o sofistikovaný tunel. Pokácená dřevní hmota mizela neznámo kam. Platilo se za službu kácení a platilo se stále více za stále méně práce nebo vlastně již žádnou péči o městskou zeleň – myšleno v tomto případě stromy. Ono lze prokázat, že se od vyhrané soutěže z druhého místa firma Uniles o údržbu městské zeleně, natož stromů, v majetku města nikdy nestarala, jenom je systematicky za velké peníze kácel a ještě se „napakoval“ z prodeje získané dřevní hmoty. V tomto duchu se narodil nápad, jak přelít z městské kasy více peněz. Bylo tedy vedením města zadáno zpracování projektů na revitalizaci parků. Pak bylo třeba, aby při místním šetření si to firma Uniles nebo jeho majitel a zároveň radní nechal pohlídat.
