Přišel k nám do domácnosti tak před deseti dny přes Alidu z Kytlice. Podle veterináře má slabé tři měsíce. Od původních nemajitelů a jejich nepéče měl zaflákaná ušiska (už je to lepší, téměř dobré), při příchodu vážil těsně nad kilo, ale ego má od prvního kroku po domě jako tygr. Kocour. Tedy, -ek. Černobílý, což je normální. Nenormální je, že se mu v obličeji ta bílá s černou sešly tak, že mu to pod nosem kreslí pravidlený knír a pod tlamičkou „mušku“. Vypadá to směšně, nebo mazácky, „anonymácky“ nebo divně – jak kdo chce. Co ale stále nemá, je jméno…
Ten knírek samozřejmě, a navíc zde v Sudetech, vyvolává politicky nekorektní nápady, z nichž smíšenina příjmení nenáviděného Adolfa a identifikačního písmene „K“ jako „Kocour“, je ta nejslušnější. Tedy „Kitler.“ To ale zase nejde moc dobře do pusy a navíc si nedovedu představit, jak lozím po čtyřech po domě (po zahradě, po stromech) a volám: „Kitleříčku, Kitlérku, depasi?“ Tak, ač je to jméno zaumné, vypiplané s nápaditostí reklamních copywriterů, nejspíš do dalšího kola neproleze.
Nabízejí se obligatorní Mikeš, Šmidra, Kotoul, Čára, a tak dále, což jsou buď vzpomínky na dětské čtení, dětské loutkové divadlo, předchozí kočky, nebo jen prostý nedostatek fantazie. „Ty Vole!“, což je zatím to nejfrekventovanější, co mi vletí do pusy, když on mi odněkud přistane za krkem, se také nebude hodit, a navíc už je to rezervované – jak známe z televizního vysílání – pro členy vlády při vzájemných debatách. Líbil by se mi „Aramyš“, v němž se snoubí krása nejhezčího z mušketýrů s prostou a základní kočičí potravou. Ano, milé děti, kočičky v minulosti nekupovaly v supermarketech Whiskas, nýbrž činily mocné skoky pod skříň, do trávy (to je to ZELENÉ u babičky na zahradě…), lezly po stromech (též k vidění u babičky nebo v TV) a lovily. Ble! Fakt lovily myši, ptáčky, ještěrky, pidižvíky, a tak dále. Zpět k tématu, Martine! Ano, mami!
Prozatím se v domě začínají pomalinku zabydlovat naši psi. Ano, začínají zabydlovat, protože tenhle Terminátor je (naše fenky) okamžitě obě zfackoval a poprskal do latě. Takže nastává fáze vymezení chodících koridorů, válecích míst a klovacích pořádků. Snad zbyde místo i pro Niku a pro mně…
