V sobotu 3. června 2023 představil 25. ročník tanečního festivalu tradičně výstupy tanečních dílen v exteriérech města.
TANEC V EXTERIÉRU, sobota 3. června od 18.00 hodin, zahájení na dvoře ZUŠ
Ještě nebylo ani 18.00 hodin a na dvoře ZUŠ to bylo jako ve včelím úlu. Účastníci dílen se mísili s rodiči, diváky, návštěvníky, lektory, pedagogy, techniky a kdo ví kým ještě… Všichni byli napjati očekáváním, jaké výstupy z dílen letošní ročník přinese. Bylo realizováno celkem 8 dílen (se 118 malými a mladými tanečnicemi a tanečníky), z toho dvě komplexní estetické dílny, kde v každé pracovali dva lektoři na společném tématu z úhlu dvou různých umění (Naďa Kabelová-tanec a Hana Kárová-výtvarno, Marie Herderová-tanec a Nikola Fricová-práce s hlasem), dvě komplexní dílny s jedním lektorem (Lenka Jíšová, Ludmila Rellichová), kde se kromě tance pracovalo s výtvarnem, slovem, textem, neobvyklým hudebním doprovodem atp., třemi tanečními dílnami (Blanka Rejholdová, Zuzana Zítková, Lenka Kniha Bartůňková), kde tanec byl dominantním vyjadřovacím prostředkem a jedna dílna pohybově divadelní (Romana Zemenová). Za zmínku snad ještě stojí skutečnost, že každá dílna se hledala svou vlastní uměleckou cestu k uchopení letošního podtitulu festivalu, tedy Kráčím vpřed a přece vzad. Každý lektor dílny měl před veřejným výstupem prostor pro uvedení své dílny – mohl ji představit a seznámit přítomné s uměleckou cestou, s pedagogickými postupy, které vedly bezprostředně k viděnému. Měl také možnost si určit, kde chce přítomné diváky „umístit“, tedy odkud se mohou dívat. Malí a mladí účastníci se tak mohli mezi tím v klidu připravit k uvedení ukázky. Zde přináším svědectví tak, jak jsem jej polapil do slov svých vzpomínek. (Svědectví tvůrčího procesu a cesty hledání pak následně přinesou i sami lektoři z jednotlivých dílen).
Úderem 18 hodiny se všichni společně přemístili po schodišti ZUŠ do výtvarného ateliéru, který sídlí v podkroví ZUŠ, kam byl umístěn první výstup z taneční dílny dětí 8-10 letých z Dobřichovic, z Rychnova u Jbc, z Varnsdorfu, kterou vedla Blanka Rejholdová ze ZUŠ Červený Kostelec. Společně s dětmi výstup nazvali: Najdeme ho?,a děti, které v samozřejmé bezprostřednosti zabydlely prostor ateliéru svým pohybem i hlasem, předvedly ukázku rytmicko pohybových krůčků zaměřených na objevování a vnímání společné hudební a pohybové pulzace prostřednictvím hry a dětských říkadel. Velkou devízou tohoto výstupu byla i práce s hlasem, se skupinou, s naplněním tématu a citlivostí k sobě i ke skupině.
Po skončení tohoto výstupu se diváci přemístili na nádvoří ZUŠ, kde byly uvedeny dvě ukázky.
Druhý výstup z komplexní estetické dílny Nadi Kabelové a Hany Kárové ze ZUŠ Vítězslava Nováka Jindřichův Hradec pro děti 11-12 leté z Hronova, Rychnova u Jbc., Jindřichova Hradce, Dobřichovic a Plzně byl nazvaný Věřme sobě. Děti se v něm zabývaly, jak výtvarnými a pohybovými prostředky ztvárnit zejména téma síly slov, které tak často samy slýchají od svých nejbližších, a nejsou to slova zrovna povzbudivá. Jak jim čelit a jak s nimi skrze umění pracovat, aby i tak děti mohly dál věřit sami sobě. Byl to okamžik k hlubokému zamyšlení, kdy děti samy reflektovaly skrze umění, jak se mi dospělí mnohdy i zcela nevědomky hluboce dotýkáme jejich duší.
Třetí výstup (druhý, který se uskutečnil na nádvoří ZUŠ) byl z komplexní dílny vedené Lenkou Jíšovou ze ZUŠ Bedřicha Smetany Plzeň pro dívky 9-14 leté z Hronova, Jindřichova Hradce, Dobřichovic, Rychnova u Jbc., nazvaný To, co se nemění. Zaměřoval se především na odkaz našich předků uložený do paměti prostoru a místa, ve kterém žijeme a který se skrze každodenní rituály projevuje, vynořuje, ovlivňuje naše jednání i konání. Kromě práce s pohybem se dívky naučily i reagovat na různorodý hudební doprovod, včetně netradičních hudebních nástrojů, prohloubily svou dovednost pracovat ve skupině, ale také vystoupit ze své komfortní zóny a prezentovat sama sebe.
Čtvrtý výstup byl citlivě vsazen do čerstvě posečené trávy v parku nedaleko řeky Mandavy na tušeném rozhraní ulic Barvířské a Vodičkovy. Taneční dílnu pro dívky mezi 15-20 rokem z Rychnova u Jbc. a Varnsdorfu vedla pražská nezávislá tanečnice Lenka Kniha Bartůňková a výstup společně nazvaly Cesta. Pohybová kompozice se spirituálním nádechem předložila divákům svědectví o pohybové i intelektuální vyzrálosti tanečnic, které byly schopny takto předložené téma cesty ženy uchopit. V projevu citlivé, vnímavé, k podnětům otevřené, s dynamickými vzruchy a schopností zabydlet plenér svou výpovědí, si našly cestu k divákům.
Druhá skupina dívek mezi 15-20 rokem z Plzně, Rychnova a Varnsdorfu pracovala v pohybově divadelní dílně s Romanou Zemenovou z nedalekého Turnova a výstup, který byl v pořadí pátý, nazvaly Myšlenková pásma. Za doprovodu akustických nástrojů a mluveného slova lektorky jsme měli možnost zachytit bohatost myšlenkových pásem umístěných do travního porostu mezi ZUŠ a budovy bývalé Kino kavárny. Dívky demonstrovaly svou pohybovou i prostorovou vynalézavost. Schopnost pracovat s rekvizitou, tedy pružnými provazy/gumami, kterým průběžně svou pohybovou reakcí vdechovaly proměnu významovou. Ochotu vnímavě proměňovat dynamiku pohybu na základě hudebního poryvu, či rytmu slova. To vše organicky zapracovat do vizuálně uceleného tvaru.
Následoval nejdelší přesun diváků tohoto podvečera: ulicemi Poštovní, Revoluční a Partyzánů jsme se přemístili až k městskému divadlu, odkud jsme vstoupili do parku před divadlem, kde se odehrál závěrečný trojlístek ukázek.
Šestý výstup dívek 11-12 letých z Hronova, Rychnova, Jindřichova Hradce, Dobřichovic z komplexní dílny s Ludmilou Rellichovou (zakladatelkou Tanečního a pohybového studia Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou) nazvaný Všechno, co jsem prožila, je důležité byl umístěn do zelených „kulis“ na okraji parku mezi stromy, kterým vévodila vysoká borovice. Zde dívky rozehrály hru pohybu a slov, které vytěžily ze zvoleného podtitulu letošního festivalu, a dominovalo mu zejména přátelství demonstrované vzájemnou důvěrou při partnerské práci ve dvojici, či ve skupině. Součástí byla i práce s rekvizitou (stylizovanou siluetou papírové panenky na špejli), kterou téměř v závěru dívky umisťovaly do společně vytvořeného papírového obrazu/gobelínu, ležícího v trávníku.
Sedmým výstupem, v prostoru mezi nedalekými lavičkami v témže parku, z taneční dílny dětí 8-10 letých z Dobřichovic, Rychnova a Varnsdorfu, kterou vedla Zuzana Janková ze ZUŠ Hronov, byla Jedinečná chvíle. Tak společně nazvali svou ukázku naplněnou dětskou radostí z tvůrčího pohybu. Dětská tělíčka mátla svou křehkostí na zeleném trávníku, ale už vzápětí přesvědčila svou divokostí o opravdovosti svého záměru – okamžitou změnou pohybové dynamiky a kvality prokázat schopnost reagovat na hodnotný hudební doprovod. Citlivě reagovat na skupinu i práci ve dvojici, trojici. Z pedagogického hlediska nebyla opomenuta ani role chlapce, ale hlavně ukázku naplnila dětská radost ze společně prožité chvíle v pohybu.
Závěrečný, osmý výstup byl posunut jen o několik kroků dále na příčné mělké parkové schodiště. Kontrast trávníku a betonových zašlých schodů byl kulisou pro výstup z komplexní estetické dílny Marie Herderové a Nikoly Fricové z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova pro dívky 13-14 leté z Hronova, Plzně, Rychnova a Varnsdorfu. Výstup nazvali Otisky vzpomínek. A zatímco první dva schůdky byly zašlé lišejníkem, na třetím, horním, a tedy posledním schodu bylo nataženo režné plátno, které s detailní pečlivostí skeneru zachycovalo otisky vzpomínek tančících chodidel, opatřených pro tento záměr různými barevnými odstíny. Kontrast mezi pohybem a zastavením přinášel neočekávané napětí v těle tanečnic i mezi nimi navzájem. Stejně tak jako nečekané zachycení pádu, pohybu v partnerské práci, či výskoku. Zároveň ono zastavení – tu delší, tu kratší – poskytovalo chtěný barevný záznam prožitku skrze chodidlo do plátna. Tak se prostorový obraz pohybu/příběhu tanečnic, který jsme měli možnost celou dobu vnímat ve své přítomnosti, „přepsal“ do plošného barevného záznamu do plátna, který jsme měli příležitost „číst“ poté, co vše utichlo, skončilo. To byl také letošní příběh tance v exteriéru, který po sobě zanechal neviditelný „záznam“ v nejrůznějších koutech města Varnsdorfu.
Poděkování patří donátorům festivalu: Ministerstvu kultury, Ústeckému kraji, městu Varnsdorf. Poděkování patří dlouholetým organizátorům: Jarmile Šenové, Mirce Soukupové, Kateřině Müllerové, Vladimíře Matějkové, ale také uměleckým garantům: Ludmile Rellichové a Jiřímu Lösslovi.
25. ročník Tanambourrée byl slavnostně ukončen v neděli 4. června v městském divadle. Bezprostředně po ukončení představení Loutkového divadla Čmukaři: Kašpárek chodí pěšky, ve kterém účinkovali Romana Zemenová a Jarolav Ipser, následovalo předání pamětních listin a upomínkových předmětů letošního ročníku jeho účastníkům. Současně bylo uskutečněno vyhlášení podtitulu ročníku příštího: Tanambourrée 2024 aneb Nikdy nepřestat snít (autorka Beáta Hlavenková ze ZUŠ Varnsdorf).
Tanambourrée 2023 bylo ukončeno, ať žije Tanambourrée 2024 aneb Nikdy nepřestat snít.
Jiří Lössl
psáno pro oborový časopis pam pam 2-23
Tanec v exteriéru 2022 ->, 2021 ->, 2019 ->, 2018 ->, 2017 ->, 2015 ->, 2014 ->, 2013 ->, 2012 ->, 2011 ->
