Ve čtvrtek 1. června 2023 byl zahájen v Městském divadle Varnsdorf 25. ročník tanečního festivalu Tanambourrée přehlídkou účastnících se souborů.
Letos s mottem „KRÁČÍM VZAD A PŘECE VPŘED“
TANEC V DIVADLE, čtvrtek 1. června od 17.00 hodin v městském divadle
O prolog tanečních dní ve Varnsdorfu se postarala přehlídka dvanácti „přivezených“ choreografií tanečních skupin z celé ČR (Plzeň, Hronov, Rychnov u Jablonce nad Nisou a Varnsdorf) napříč věkovým spektrem (od 8 do 20 let). Tvůrce spojovala touha vypovědět v poetických obrazech svědectví o cestě k tanci, která se vázala na kvalitní výběr hudebního doprovodu, citlivé pohybové ztvárnění zvoleného námětu, hodnotné jevištní zpracování, a to včetně promyšleného světelného designu a výtvarného zpracování kostýmů.
Co je to vzduch v choreografii Anny Denežkiny na hudbu Bély Bartoka představil 10 nejmladších děvčátek ve věku 7-9 let z TO ZUŠ Varnsdorf. Skladba vynikala citlivým časováním říkadla, ticha a hudby, organicky provázané s pohybem dívek.
Maluj, malíři, maluj v choreografii Ludmily Rellichové a dětí z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou na hudbu Otmara Mácha a Zdeňka Lukáše představila 8 dívek a 1 chlapce ve věku 8-10 let. Skladba zřetelně strukturovala citlivou koláž nálad a obrazů, vznikajících z dětské fantazie, kde chlapec neztrácel svou roli, své místo, svou přirozenou chlapeckou energii.
Ztracená a nalezená cesta v choreografii Anny Denežkiny a dětí na hudbu Bohuslava Martinů představila dívky ve věku 8-10 let. Společně, a přesto každá po svém, vykreslovaly svou cestu ze zážitků na ní odžitých pohybovými skicami s citem pro detail.
I slunce je někdy dvojí a ukazuje se tam, kde není v choreografii Ludmily Rellichové a dívek z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou na hudbu Miroslava Kabeláče představila tanečnice ve věku 11-12 let. Tedy období kdy pohybová technika v mladých tělech tanečnic zraje a ony se učí svobodně vyjevit to, co je jindy tak těžké – být se sebou, být sám sebou i na jevišti a před divákem a neztratit citlivost k sobě, k prostoru, ke skupině.
Od pramene v choreografii Zuzany Zítkové a dětí z TO ZUŠ Hronov na hudbu Maurice Ravela uvedla skupinu 9 tanečnic a 1 chlapce ve věku 11-12 let. Díky dynamickému pohybu angažovaných těl tanečníků a promyšlenému světelnému designu jsme byli svědky zrození pramenů, zurčení potoků, přelévaní proudů přes obrovité valouny řek, které ústí do hlubin oceánů, kde je „jen“ šerosvit a pohyb stínů.
Modlitba srdce v choreografii Marie Herderové a dívek z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou na hudbu Ivana Kurtze přivedla 6 dívek ve věku 13-14 let. 6 tanečnic, 6 osobností, 6 výpovědí, jako svědectví o uměleckém zrání a lidském dospívání, s velikým důrazem na osobní prožitek a sdělení.
Hledání v sobě byl sólový autorský počin 14 leté Josefiny Velíkové z TO ZUŠ B. Smetany Plzeň. Expresivní pohybové obrazy umocněné světelným designem na pozadí autorské hudby (arr. Jan Braun) byly naplněny obsahem osobní výpovědi, která nemusela být vždy srozumitelná, ale byla pravdivá, tedy přesvědčivá a uvěřitelná.
Cesta za světlem v choreografii Zuzany Zítkové a dívek z TO ZUŠ Hronov na hudbu Josefa Suka uvedla skupinu 7 dívek ve věku 13-14 let. V tvarové i pohybové čistotě, s hlubokým respektem k hudební předloze, nás tanec, stejně jako skutečná světelná vlna, která nese kvantované množství energie, neustále překvapuje tu v plynutí prostorem, tu v předbíhavé těkavosti, kdy jedno organicky vyplývá z druhého, a to jak ve skupině, tak i v partnerské práci.
Předaleko od všech našich snů v choreografii Elzbiety Kestnerové na hudbu Ólafuse Arnoldse představila skupinu 11 dívek ve věku 12-17 let z TO ZUŠ Varnsdorf. Do tónů písně byly vetkávány pohyby tance světa dívek, naplněného emocemi touhy, něhy, rozpaků, protestu, vzdoru, blízkosti i odcizení tak, jak jej opravdově odžívají.
Linie osudu v choreografii Anny Denežkiny a dívek z TO ZUŠ Varnsdorf na hudbu Bély Bartóka představila skupinu dívek ve věku 15 let. V jevištně silných obrazech s velkým emocionálním účinkem na diváka byly v pohybové abstrakci reflektovány události, které nás sice neatakují přímo fyzicky (neútočí na nás), přesto nás intenzivně zasahují v našem nitru (hluboko uvnitř).
Vzpomínka v choreografii Lenky Jíšové a dívek z TO ZUŠ B. Smetany Plzeň na hudbu Zoe Keating uvedla 5 dívek ve věku 15-18 let. V jasné jevištní struktuře tanečnice vykreslily své sdělení v podobě vzpomínek vyjádřených pohybem v těsném sdílení s hudbou, která postupně rozezněla tančící těla do společného rytmu „polykajíc“ jednotlivé události vzpomínek, až se zcela rozpadly v prach. Demonstrovaly téměř hmatatelně obrovskou vnitřní kázeň, která jim dovolovala velmi svobodně existovat v pohybové struktuře s hlubokým vědomím účinku pohybového detailu.
Mládí je nerozum, krásné šílenství, jako život postavený na hlavu v choreografii Ludmily Rellichové a dívek z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou na hudbu Gustava Mahlera přivedla na scénu 7 tanečnic ve věku 15-20 let. S velikou přesvědčivostí jsme sledovali téměř se zatajeným dechem výpověď, jejž prostoupila tělem tanečnic, aby zamířila do našeho nitra, a tam rozezněla své svědectví.
Velké poděkování v potlesku patřilo všem pedagogům a tvůrcům, kteří na přehlídce prezentovali svou práci, jako doklad bohatosti tvůrčího myšlení a cest vlastní umělecké realizace. Poděkování patřilo také mistru světla Pavlu Hejretovi, mistru zvuku Miroslavu Škopovi a mistru divadelní techniky Ladislavu Kováři, protože bez nich by tanec v divadle nebyl ani slyšet ani vidět.
Jiří Lössl
psáno pro oborový časopis pam pam 2-23
První den festivalu v roce 2022 ->, v roce 2021 ->, v roce 2019 ->, v roce 2018 ->, v roce 2017 ->, v roce 2016 ->, v roce 2015 ->,v roce 2014 ->, v roce 2013 ->, v roce 2012 ->, začátek v roce 2011 -> a závěrečná přehlídka v roce 2011 ->
