Po prvním dnu pochodování jsem sice spal jako špalek, nicméně jsem kdesi na pozadí vnímal, že noc nebyla zcela klidná a hlavně ne příliš suchá, takže v neděli 10. listopadu 2013 nás na Jedlové čekalo probuzení do mlhy, vlhka a zimy… Posílení snídaní jsme se odhodlaně vydali slotě vstříc v doprovodu místního zrzavého kocourka, který s námi bez bázně a hany zdolal celý kopec dolů (no, snad trefil i zpátky). Jak jsme klesali níž a níž, bylo čím dál jasnější, že je jasněji a tudíž se dočkáme odbočky na Malý Stožec. Žádné extra teplo sice nebylo, ale mlha se kamsi vytratila, takže po malé válečné poradě u odbočky jsme se vydali ke kamenným polím, vedoucím k vrcholu. Výstup po kluzkých, nacucaným mechem porostlých kamenech ale leckoho odradil, takže nahoru nakonec vystoupala jen část odhodlanců.
Pokud se někdy nahoru vydrásáte také, nenechte se zmást – nejvyšší není první vrcholek hned na kraji. Ani ten další, který vzápětí uvidíte. Z toho druhého pokračujte až na třetí, který je teprve ten správný… Od vrcholového patníčku se táhne poměrně daleko dozadu travou a náletovými stromy porostlý hřbet k dalším kamenným polím, spadajícím k železniční trati. Tam snad někde by měla být tajemná jeskyně (jo, sem bych se měl taky ještě někde vrátit).
Po sečtení případných ztrát pokračujeme směrem na Chřibskou, kde v penzionu a restauraci Relax u vlakového nádraží zahltíme obsluhu různorodými objednávkami. Hotovek jen pár, jinak lítá vzduchem krkovička na medu, losos, restovaná játra, zapečená brokolice či kuře na kari… Všechno ale dopadne víc než dobře a na další úsek, vedoucí nás přes Rybniště k dalšímu cíli, máme slušný náskok.
Tou další zastávkou je Karlova Výšina, k níž čerstvě vede nově označená odbočka po staré stezce. A tady se koná slavnostní akt odhalení, o němž si vypůjčím text od krásnolipských turistů, kteří za to tak trochu mohou:
Za nepříznivého deštivého počasí se na Karlově výšině v neděli 10. listopadu 2013 sešlo okolo 70 turistů včetně jedné fenky a jednoho psa. Připravené pohoštění – chleba se sádlem a cibulí zapitý teplým čaje a přitvrzený něčím ostřejším – přišlo mnohým velmi vhod. V 15 hodin předseda klubu Václav Hieke seznámil účastníky stručně s historií vyhlídky i s mnohaletým úsilím klubu o vyznačení nové turistické cesty, která by z Lužické hřebenovky dovedla turisty na Karlovu výšinu s překvapivě dalekými rozhledy a následně po znovu objevených kamenných schodech přivedla zpět na Lužickou hřebenovku. Po té promluvil pan Jiří Rak za OPS České Švýcarsko, která k realizaci také přispěla. Pan starosta Krásné Lípy mj. poděkoval všem, kteří se o stezku zasloužili. Za Národní park České Švýcarsko ani za vedení značkařů Ústecké oblasti se bohužel nikdo nedostavil. Dílo se ale podařilo a účastníci si necelé tři kilometry dlouhou cestu po čerstvém značení i prošli.Je třeba poděkovat všem, kteří se ve svém volném čase na vybudování cesty podíleli a jejichž jedinou odměnou jsou spokojení turisté.
Jak je v textu uvedeno, počasí už tou dobou nestálo za moc a zmíněné ostřejší tekutiny přišly k duhu. Po nakouknutí do jeskyňky pod vyhlídkou nám aktivním, co musíme vlézt do každé skuliny, hlavní peleton poněkud zmizel z dohledu, ale podařilo se nám probít deštěm a včas je dohonit, abychom společně, mokří skrz naskrz, ukončili dvoudenní akci v Křinickém pivovaru. Sláva nazdar výletu!
