Všem, kteří netrpělivě čekají, co ze mě zase vypadne, se musím omluvit, ale poslední hektické dny mi nijak neulehčují probírání fotografií. Takže jsem zatím stihl jakž takž prolistovat sobotu 9. listopadu 2013, tedy první den další akce o.p.s. České Švýcarsko za poznáváním krás kolem nás.
Ráno jsme měli Varnsdorfskou výjimku a na vlak, vezoucí účastníky z nástupních míst RBK – Krásná Lípa – Rybniště jsme nasedli jako poslední až u nás. Počet byl tentokrát striktně dán kapacitou chaty na Jedlové, kde dnešní trasa končila a kde se přespávalo na nedělní pokračování. Takže nás do Žitavy dorazilo něco těsně nad dvacet.
V Žitavě kratičký rozchod a následně se pomocí dvou autobusových linek dostáváme do Jonsdorfu, odkud kolem skalního útvaru Jeptišky směřujeme k prvnímu významnějšímu cíli. Uvědomuji si, že tyhle cesty nejsou jen o konkrétních místech, ale že nás protáhnou kolem spousty a spousty dalších míst, která by bylo záhodno vidět… Oním cílem je Falkenstein, což je jeden z inspiračních zdrojů pro název výtvoru Křinického pivovaru. Po bývalé výletní restauraci tady toho ovšem zrovna moc nezbylo.
Víceméně s jednou nohou v Německu a druhou u nás šlapeme po nové Hřebenovce k ojedinělému úkazu, chráněné přírodní památce rašeliniště Brazilka. Jo, sem by taky bylo záhodno se někdy vrátit a absolvovat naučnou stezku, ne jen se projít po podvalovém chodníčku okolo. Odtud už je to jen kousek na hraniční přechod Waltersdorf-Dolní Světlá, v jehož blízkosti proběhne (jedna z mnoha) občerstvovací zastávka, neb nás vzápětí čeká výstup na Luž. Počasí nám přeje a sice fučí, ale všichni se kocháme rozhledy do širé krajiny.
Sestup cestou necestou Lužickou spojkou po hranicích dál, kousek souběžně s Hornickou naučnou stezkou údolím Milířky (hmmm, tak tu bych si měl taky projít celou), příjemný sestup přes Lesné a vzápětí zase nahoru. Kolem Tolštejna k Jedlové, kde se rafinovaně vyhýbáme normální cestě a přes kamenná pole stoupáme výš a výš. Počasí a viditelnost se drží, takže nahoře odhazujeme v restauraci bagáž a sápeme se na rozhlednu co nejblíž západu slunce.
Následuje ubytování, trošku delší čekání na slíbený kančí guláš, než bylo v plánu a já se začínám radovat, že na ty slíbené fotky nedojde. Jenže to neklapne, a tak nakonec dychtivým vytrvalcům víc než dlouho vypravuji o akcích a památkách letem světem od roku 2011 do současnosti (většina z nich je tady na Výběžku.eu k vidění). No a pak už nezbývá než zalehnout a doufat, že zítra budeme opět schopni stát na nohou. Pokračování příště…
