Včera odpoledne šel jsem vrátit do knihovny vypůjčené knihy a v kapse žmoulal osmatřicet korun na zaplacení upomínky, ale zase s dobrým pocitem, že tyhle peníze jsou dobře investované. Ale asi je to (i když letos nejméně potřetí) málo, protože tady se jede jiný byznys. Před vchodem byla tahle cedule: Knížky mi málem upadly na zem, protože takovouhle akci na samém kraji slušného obchodování bych čekal někde v hospodě čtvrté cenové, kam nešťastníci v tíživé životní situaci nakonec donesou prstýnky po babičce a pak si na kuráž dají frťánka. Nikoli ale v knihovně, která pro mě vždycky nějakým způsobem představovala ostrůvek vzdělanosti, korektnosti a dobré výchovy.
Když je — notabene — umístěna v budově která bývala klášterem.
Je to dosti, řečeno ekumenicky, chucpe.
Rád bych vás seznámil i s názorem paní ředitelky Candríkové na tuhle aktivitu, ale bohužel mi celý den nebere telefon.
Třeba se ozve.
