V letech 2014 až 2018 vydalo nakladatelství Gentiana postupně čtyři svazky encyklopedického díla autorky Lenky Holubičkové Hrobům v dáli – otisk 1. světové války, které jsou věnovány postupně čtyřem oblastem Libereckého kraje.
Ještě jednou se musím vrátit k historce o tom, kterak jsem byl svým bývalým spolužákem upozorněn na existenci knihy Stopy Velké války, vydané Muzeum Sokolov. Když jsem totiž prolustroval e-shop jednoho muzea (což nakonec vyneslo třeba i šestici knih), nedalo mi to, abych nevyzkoušel, jak jsou na tom některá další mně osobně známá i neznámá muzea.
Netrvalo dlouho a uspěl jsem. Z e-shopu muzea v Turnově, odkud už jsem něco pořizoval, na mne pokukuje hned několik obalů stejně graficky upravených pod jedním názvem. A to v první chvíli vůbec netuším, na jaký poklad se dívám.
Anotace:
Hrobům v dáli – otisk 1. světové války na Jilemnicku (2014)
Pocta těm, kteří kdysi museli opustit své domovy, rodiče, manželky a děti a jít do neznáma, aby bojovali za zemi, kterou považovali za svou vlast. Kniha obsahuje základní údaje o mužích, kteří se v někdejším jilemnickém okrese narodili nebo zde měli svou domovskou příslušnost a o pomnících, které byly na jejich památku vystavěny.
Hrobům v dáli – otisk 1. světové války na Semilsku (2016)
Před časem autorka vydala knihu Hrobům v dáli – otisk 1. světové války na Jilemnicku, jíž chtěla vzdát poctu víc než 2000 mužů, kteří padli na bojištích, zemřeli na následky zranění a válečného strádání, či byli zapsáni do seznamů nezvěstných vojáků. Kniha se setkala s velmi příznivým ohlasem nejen u čtenářů, jejichž předci byli v textu zmíněni. Pohlednice z dalekých krajin a lístky polní pošty autorce začali přinášet i lidé z obcí Semilska, Lomnicka a Železnobrodska povětšinou s prosbou, zda neví něco bližšího o osudu právě toho jejich vojáčka. A tak se ze střípků informací, zápisů v kronikách, matričních knihách a dochovaných listinách začaly skládat příběhy dalších mužů. Nemělo by se zapomenout na ty, kteří zemřeli, ale ani na ty, kteří se z války vrátili. Všichni nasazovali své životy za stát, který ne jejich vinou s koncem války zanikl. Jména mrtvých byla zvěčněna alespoň na pomnících padlých, z přeživších, kteří se nevrátili v uniformách legionářů, se stali občané druhé kategorie, mladá Československá republika jim nedovolila ani založit si veteránské spolky a vzpomínat na mrtvé kamarády.
Hrobům v dáli – Otisk 1. světové války na Lomnicku (2017)
Třetí díl věnovaný osudům vojáků z Lomnicka, tedy z dvaceti devíti obcí od Tatobit po Syřenov a od Košťálova po Bradleckou Lhotu.
Hrobům v dáli – Otisk 1. světové války na Železnobrodsku (2018)
Ojedinělá, výpravně pojatá velkoformátová publikace mapující osudy vojáků, rodin a regionu Železnobrodska v době 1. světové války. Množství dobových fotografií a dokumentů. Pocta těm, kteří kdysi museli opustit své domovy, rodiče, manželky a děti a jít do neznáma, aby bojovali za zemi, kterou považovali za svou vlast. Kniha obsahuje základní údaje o mužích, kteří se v někdejším železnobrodském okrese narodili nebo zde měli svou domovskou příslušnost a o pomnících, které byly na jejich památku vystavěny.
Ve druhé anotaci je řečeno to podstatné – po vydání knihy se situace autorce „tak trochu“ situace vymkla z ruky a podklady pro další a další stránky se začaly hrnout.
Když dva dělají totéž, není to totéž. A je to dobře. Zatímco série Tatíčku, vrať se k nám z produkce NPÚ je odborně zaměřena především na historii samotných pomníků (a bohužel postupně zjišťuji, že docela výběrově, nikoli komplexně), pak již zmíněná kniha ze Sokolovska Stopy Velké války vždy uvede podrobnosti i o samotném místě a bere lokaci za lokací bez ohledu na to, zda monumentální pomník v nějaké podobě stojí dodnes nebo pomníček na hřbitově podlehl poválečnému protiněmeckému běsnění. Tyto čtyři knihy z Liberecka krom zasvěceného úvodu mapují obce bývalých soudních okresů, také přinášejí obecnější info o popisovaných místech a samotných pomnících. Co však především – pozornost je věnovaná konkrétním osobám. Zjistitelné údaje o jmenovaných, o jejich životních osudech, příběhy jejich rodin. Nedokážu si vůbec představit, kolik práce a času muselo být této problematice věnováno, výsledek je ale ohromující. Dávní mrtví opět ožívají…
Měl jsem možnost se alespoň chvilku pobavit o tomto cyklu knih s Radkem A., který je pro mne ve válečné problematice nezpochybnitelnou autoritou, a z jeho úst zazněla zajímavá myšlenka. Že je totiž tenhle počin vskutku ojedinělý a nejspíš neopakovatelný – byť jde vlastně o příhraniční oblasti, šlo přece jen o česky hovořící regiony. Takže se dochovalo, takže je z čeho čerpat. Valná většina ostatních míst tolik štěstí neměla a dnes v jiných regionech není zrovna kde brát, když vše „německé“ muselo být zapomenuto.
