V pondělí jsme měli volno. A volno jsme měli proto, že si v ten den máme připomínat Den vzniku samostatného československého státu. Ono je to bohužel spoustě lidí úplně jedno, proč zrovna mají volno, hlavně když mají. Ale snad neuškodí si občas připomenout, co proč jak bylo a trocha související historie snad nikoho nezabije.
Já vím, že psát o knížce, kterou asi málokdo bude schopen sehnat, není zrovna chytré, leč zdá se mi, že tenhle útlý svazek svým obsahem zasahuje daleko mimo region, kterého se bezprostředně týká. Jak si asi někteří všimli, pohyboval jsem se nedávno v Kadani, kde mne v místním Infocentru zaujala obálka publikace Jiřího Kopici „Boj o pohraničí – Demonstrace 4. března 1919 v Československu“.
Ač jsou tací, kteří to neradi připouštějí, ba snad dokonce popírají, žijeme v Sudetech. A tento pojem máme spojen především s tím, co se odehrávalo před a během druhé světové války. Jenže (jak už jsem se snažil naznačit po návštěvě muzea v Chebu), dějepis je hmota více než ohebná a já si opravdu nemohu vzpomenout, že by nám ve škole někdo vyprávěl o tom, co se odehrávalo v pohraniční na sklonku roku 1918 a začátkem roku 1919. Ono to všechno totiž začalo jindy a jinak. Čeští Němci dávali svou nelibost nad začleněním do vznikající republiky už od počátku, německá (snad se to tak dá bez uzardění říci) města na základě toho obsadila československá armáda a vzájemná „nedohoda“ vyústila nakonec v desítky mrtvých na obou stranách při potlačování demonstrací.
Právě Kadaň na tom bylo hodně zle, tady bylo zastřeleno 24 demonstrantů, což se o pár let později velmi hodilo, protože byli přerozeni v mučedníky a oběti československé zvůle a mnohokrát (spolu s mrtvými z dalších měst) se stali propagandistickou zbraní.
Ještě před koncem první světové války vznikla třeba provincie Deutschböhmen, jejímž hlavním městem se v průběhu času stal Liberec, a počítalo se s jejím začleněním do Německého Rakouska. Kromě ní byla vyhlášena třeba i Sudetenland na severu Moravy a ve Slezsku, Böhmerwaldgau na jihu a jihozápadě Čech a Deutschsüdmähren na jihu Moravy. Jenže nově vzniklý stát, jehož hranice byly stvrzeny vítěznou Dohodou, na záležitost pohlížel zcela jinak, vyslal do všech oblastí vojsko a ve městech se usídlily české posádky. Což nakonec, jak je v knížce podrobně popsáno, neskončilo dobře. Otázkou může být, která optika na tehdejší dění je vlastně ta správná…
Na závěr citace z knížečky, která je o něco větší než školní notýsek, vydaná Městem Kadaň v roce 2013, dvojjazyčná (česká část do strany 50, pak fotografie a od strany 59 do 114 německý překlad):
Při čtení je si třeba uvědomit, že z hlediska pohledu na věc není pro člověka ani tak důležité, co se děje, jako to, co si myslí, že se děje. Následně se tak chová a jedná … Čechoslováci vnímali československý stát a tím i obsazení pohraničí jako spravedlnost, které se jim po letech konečně dostalo. Německé obyvatelstvo vnímalo novou republiku a její reprezentanty (vojáky) jako velikou nespravedlnost, proti které mluví dlouhá staletí německé tradice v pohraničí.
