Malířka Maria Król vydala první sbírku básní

Maria Król se narodila 20. 10. 1944 v polské obci Bajdy v Podkarpatském vojvodství.
Žije v Legnici. Vzděláním je výtvarná umělkyně. Profesně se zabývá užitou grafikou (plakáty, loga, obálky knih). Svou práci v této oblasti veřejně představila mnohokrát, mj. na výstavě „Role ilustrace při vnímání obsahu“, která doprovázela prezentaci nakladatelství Bertelsmann Lexikothek v německém Oerlinghausenu. Samostatně vystavovala cykly obrazů „Kosatce“, „Portrét růže“, „Zahrady“, „Na vodě a písku“, „Mezi znakem a významem“ a její díla byla zahrnuta do výstav „Dialog I“ a „Dialog II“ v umělecké galerii Art. Fabrik ve Wuppertalu v letech 2004, 2006. Několikrát vystavovala také v Legnici.

*Maria Król – autor obrazu Czesław Miśta*

V roce 2020 vydala básnickou sbírku Mały kadr z krajobrazu świata (Malý záběr z krajiny světa). Básnířka Marta Berowská o této sbírce napsala: „Když se malířka, autorka mnoha výstav, knižních ilustrací a neobvyklých uměleckých vizí, chopí pera a napíše cyklus básní, ptáme se proč. Což výtvarník – malíř nebo sochař – dostatečně silně a s dostatečným výrazem nevyjadřuje, co chce světu sdělit? […] Básnická tvorba, stejně jako výtvarné umění, je plocha široká jako paleta a bohatá jako obraz vytvořený ze slov. Básně Marie Król věnované jejímu tragicky zesnulému bratrovi jsou právě takovou plastickou konstrukcí slov. Jsou jako píseň zpívaná vzdáleným hlasem v mlze, jako balada o domě u řeky Wisłok, o dětství uprostřed malebné krajiny, jsou jako tlukot srdce naplněného žalem po někom, s kým sdílelo dětství.“

Bolest a dříve nepoložené otázky autorka v sobě nese po celý život a v básních hledá odpovědi. Nachází je ve smíření, kdy vzpomínka vrůstá do každodennosti jako probouzení a usínání, jako práce a odpočinek, jako každodenní modlitba. Básně Marie Król jsou příběhy křehkými jako dětství a takový je také zážitek z jejich četby.

Nabízím malou ochutnávku autorčiných básní v českém překladu a v příloze několik ukázek jejích výtvarných prací.

Pro Výběžek připravil: Milan Hrabal

Maria Król

Nahé stromy

Opuštěné
vlastním listím

nahé

brouzdají se
barevnými koberci
větrem
tkanými
každou chvíli
s jiným vzorem

Co zůstalo

prázdný dům
s dřevěnými schody
do poschodí

v mezipatře
na olejomalbě
srpnové růže

zvěčněné
navěky

pohodlné křeslo
slibující odpočinek
a ještě
spousta věcí
které jistě nevědí
že už nemusí
sloužit