Když jsem z koncertu Hentai Corporation z doubické Fabriky, která byla celkem přijatelně zaplněná (a to jsem ještě nezažil následný mejdan a možná dobře, protože taky mohlo být po mně) dorazil zpátky do mikulášovického Klubu na Free Tibet, z tváří organizátorů byla patrná únava a rozpaky.
Lze to pochopit, obzvlášť v situaci, kdy podobnou akci připravíte po patnácté a namísto rostoucího zájmu se potýkáte s přijetím spíš vlažným a vlažnějším. Na letošní ročník dorazilo něco přes dvě stovky platících diváků, když připočteme účinkující a majitelé volňásků, mohlo tu být přes tři stovky diváků, ale to je — za účasti fakt skvělých skupin — dost málo.
Pořadatelé mají při tom všem ještě poměrně vrelké štěstí, že mají v kraji dost věrných sponzorů bez kterých by při podobné návštěvě zasekli sekeru dost hluboko.
Na festivalech tohoto typu se už dávno nedá vydělat, úspěchem je neprodělat, neboli jak řekl po letošním Kyjovském Festiválku Jarda Navara: když je kultura na nule, je vlastně v plusu (viz tohle video).
Tak kde je zakopaný pes, když uvážím, že Free Tibet je festival vlastně tradiční, slušně obsazený a třeba ani co se týká propagace nelze nic vytknout.
->na fotkách Darka Mouši místní Toxic People a skvělá pražská Prague Conspiracy
Myslím, že
– v mikulášovickém Klubu se nehraje pravidelně. Kromě izolovaných koncertů (dvakrát Katapult, letos Olympic) není publikum zvyklé hledat právě tady sobotní zábavu.
– není tu místní kapela, která má své fanoušky a přitáhne alespoň základní hard – core jádro věrných. Toxic People, kteří jsou ve festivalu „namočeni“ od začátku už jsou trošku mimo věk, kdy mají čas a energii vytvářet si svojí grupies partičku a navíc je v posledních letech pronásledují zdravotní problémy. V tomhle bodě je úžasné, že pořád hrají.
– udělat hlavní festivalový sál nekuřácký je z jedné strany chválihodné, z druhé ovšem to nikoho kouřit neodnaučí a má to za následek v každé přestávce vylidnění sálu. No a člověk se může zaseknout jinde.
– možná chybí hvězda typu Tři sestry; ty přitáhly na letošní zimní Čtverec dvanáct stovek fanoušků a víc se nevešlo. Píšu možná ovšem proto, že uspořádat takovéhle — takzvaně legendární –kapele koncert je možné kdykoli jindy a platící diváci se najdou.
Navíc: kapely které v Mikulášovicích hráli letos nejsou žádní šmudlové. Ale:
– přehled o kapelách, které hrají zajímavě a progresivně chybí. Odborné časopisy zanikly skoro do jednoho, nabídka rádií je alarmující (na rádiu Sever je pořád nejprogresivnějším zpěvákem Jakub Smolík) a o televizích raději nemluvit.
– prachy. O těch se mluví často, ale určitě při místních — velice přátelských cenách nejsou tím hlavním problémem.
Čili co? Zabalit to?
Myslím, že ne, že momentálně chybí nějaký zdratný místní organizátor, který by udržoval hudební provoz v chodu celoročně a když rok dva [:)] vydrží, dočkáme se lepších návštěv.
Nakonec, ani takový David Bowie to neměl na začátku kariery lehké:
Pak jsem uviděl takovej malej zastrčenej inzerátek na kterym stálo: David Bowie v Country Clubu.[….] „O Dawidu Bowiem už jsem slyšel, je to král převleků!“ […] Klub byl maličkej, nesedělo tam víc jak třicet lidí. A můj první dojem z Bowieho byl: „Páni, to byl ale omyl! Děsná nuda!“
(ukázka z knihyLegs McNeila a Giliana McCaina Zab mě prosím)
Takže vidíte, každej začátek může být těžkej.
