Ráda bych vás pozvala na poslední povídání z cyklu Dvouleté putování po Asii, které se koná 22. října 2013, tradičně od 18:00 ve varnsdorfské knihovně. V Rusku se zastavíme na Bajkale, 4 dny pojedeme Transsibiřskou magistrálou do Moskvy, pak se vydáme stopem přes pobaltské republiky, Polsko a Německo a nakonec si vychutnáme pěší závěr domů – do Rumburku.
Postřehy z Ruska:
Pobytem v Rusku jsme zakončili cestu Asii a přes Ural se přesunuli zpět do Evropy. Měli jsme jednoměsíční víza a při pouhém pohledu na mapu musí být každému jasné, že měsíc zdaleka na průzkum tak obrovské země nestačí. Přesto jsme, ale za tu chvíli stačili nasáknout trochu ruské atmosféry a nahlédnout do života lidí.
V Rusku jsme po dvou letech cestování Asií zase vypadali trochu jako ostatní, nevyčnívali jsme a na první pohled nikdo nemohl poznat, že jsme cizinci. Vstoupili jsme do země, kde většina lidí nemá šikmé oči, a my zapadali. I když je pravda, že s tím našim ošunťělým oblečením a Roštovými dlouhými vousy i vlasy jsme podle módního trendu stejně působili docela jinak.
I v Rusku, stejně jako všude v Asii, jsme se setkali s milou pohostinností. Lidská srdce se o to vice otevírala, když zjistila, že pocházíme z Čech. „Bratjaaa,“ zdravili nás lidé a zvali k sobě domu, často nechybělo ani pohoštění a listování rodinnými alby. Společné sdílení bylo oboustranné.
Oprášili jsme ruštinu a tím se dostávali ještě blíže k lidem. Po dlouhé době jsme zase nebyli hluší a němí.
Cestování Ruskem šlo hladce. Kamenné obchody s fixními cenami, jízdní řády a zaryté zbytky bývalého systému dávaly věcem docela příjemný řád, který téměř nikde v Asii neexistoval, a o to vice jsme si ho právě tady užívali.
