Oprýskaná budova mikulášovického domu kultury včera (19.10.) zažila po roce další ze svých velkých večerů. Patnáctý ročník festivalu Free Tibet zase na chvíli zaplnil místní prostory. I když zaplnil je docela silné slovo.
První kapelu, která ovšem pravděpodobně měla být snad tím největším tahákem a jmenuje se Rybičky 48, sledovala žalostně malá skupinka návštěvníku.
Jenomže — bohužel: ti kteří měli být headlinery jimi byli, ale na druhé straně republiky! V Mikulášovicích se stali tou zahajovací chudinkou, přesto odehráli velmi podařený pětačtyřiceti minutový set, ale správná atmosféra chyběla, a zklamání šlo z obličejů Rybiček vyčíst docela snadno.
Lola běžela, lidé ne
Pražská Lola běží byla v programu na druhém místě a na pódium vstoupila s půlhodinovým zpožděním oproti harmonogramu. Lidé se trousili, popíjeli u baru a občas si přišli zatleskat. Kluci z Loly nedávno vyhráli v prestižní soutěži kapel (Skutečná liga), potenciál i talent na to mají a dokázali to i v Mikulkách.
Dlouhé proluky mezi jednotlivými vystupujícími byly naškodu i když bylo možné bavit se i v ostatních sálech, ale většinou jen z reprodukované muziky.
(fotky Jakub Trmal)
Další českou kapelou hlavního programu, jež ale zpívala anglicky, byla The Snuff. Trochu alternativní, ale melodická hudba. Nicméně jsem nepochopil proč hlavní zpěvák hází během koncertu tak nechutné obličeje do publika…
S Koblížky večer pookřál
Velmi oblíbená kapela u adolescentních dívek přilákala pod stage podstatně větší publikum. Koblížci mají svůj vlastní styl, který si dívčiny z celého Česka oblíbily. Konečně pořádný potlesk a řev přišel teprve ve chvíli, kdy oznámili, že budou v místním hotelu přespávat a hodlají tu „řádně zapařit“. Co asi probíhalo opodál stojícím pankáčům hlavou, když tahle růžová kapela mámila vřískající omladinu, se našim reportérům zjistit nepodařilo.
Co se dělo v dalších sálech?
Důležitá byla místnost v patře, kde se předávalo poselství celého festivalu, důležitá zpráva, že nám Tibet není lhostejný, zpráva, která občas zaniká ve festivalovém dění. V téhle místnůstce jste si tedy mohli zakoupit nejrůznější propagační předměty a hlavně nejrůznějšími způsoby přispět obyvatelům Tibetu. Co třeba taková poukázka na kozu, kdy po jejím zakoupení putuje do této vzdálené země, aby měli Tibeťané co chovat? Součástí prezentace těžkého tibetského osudu bylo promítání dokumentu a příjemná čajovna. Jediná oáza festivalu, kdy na vás opravdu dýchl trošek tibetské atmosféry.
DJové a zzima
V přízemí domu kultury se dala najít takzvaná DJ stage a live hip hop. Kromě přítomnosti druhého baru se v tomto sále poslouchalo, tančilo a od půlnoci se tu také měl objevit živě Hustej Wimpy, kterému však klekl automobil na cestě ze zahraničí.
fotky Dušan Blanár
V poslední části mikulášovického Clubu, kde se už podle názvu mělo tělo uklidnit (chill out) se také trsalo na malé diskotékové show.
Přiznám se, že na mě celkové prostředí působilo smutně. Prostředí nic extra, záchody neoznačené a zima větší než venku.
Spojovací slovo mezi kapelami se postupně rozvolňovalo, v deset hodin už dokonce padaly výzvy politického rázu a netýkaly se Tibetu. Proti těmto negativním pocitům ale stáli všudypřítomně milí lidé a velmi dobré kapely.
(pokračování …)
