Život je plný paradoxů, ono se to vždycky nějak samo, nikdo za nic nemůže a každý je já nic, já muzikant.
Tyhle nesmyslně poskládané slogany mi naskákaly do hlavy v pár posledních dnech. Z důvodu zachování duševního zdraví se sice snažím maximálně „běžnému“ zpravodajství vyhnout a hlavně pak následně držet hubu, ale ono to občas prostě nejde. Takže všimli jste si (zas akorát řadu lidí naseru)?
Léta se řeší turistický ruch. Hlavně teda turisté. Je jich údajně moc, škodí, všude vám vlezou a je potřeba je co nejvíc omezit. Třeba tak, že budou platit za každý krok, a ještě k tomu si ho budou muset rezervovat dopředu. A pak najednou bác ho. Živelná katastrofa, co prý nám teda ve svém důsledku nakonec vlastně pomůže, má jeden neblahý důsledek – nikde najednou nikdo. A tak se volá, hlásá, všichni sem, všichni sem! Mají se vynakládat nemalé prostředky na reklamní kampaň a přilákání návštěvníků, bez kterých to, jaký div, vlastně nejde. Ou jééé.
Z vlaku jsem si všiml značky na silnici – zákaz vjezdu. Ale nějak jsem nezkoumal podrobnosti. Asi padá kamení, co tady u nás taky jiného. A ejhle, stačí pomyslet, a vyplavala na mne na FB tisková zpráva – „Podle právního názoru města by měla zabezpečení kamenů zaplatit SÚS ÚK, neboť kameny ohrožují její silnici, pokud by zde silnice nebyla, kameny padající do lesa by ničemu nevadily. Oproti tomu SÚS tvrdí, že město jako vlastník lesa, ve kterém se kameny nachází, má povinnost kameny zabezpečit na svoje náklady.“ No a včíl babo raď. Má to jediný důsledek – silnice bude dál zavřená a dostat se tam je velký, vskutku velký problém.
A do třetice. O víkendu proběhla (prý úspěšná) benefiční akce. Při jejím hodnocení na FB zazněl hlas, že je to sice hezké, že byli přítomní spokojeni a poplácali se po ramenou, ale že jedna strana, která by především měla poděkovat, jaksi absentovala. Načež se v diskuzi objevil argument, že tak učinila na svém webu. O chvíli později se ozval zástupce, že je nikdo nezval a že na seznam konaných akcí nekoukají. Jujda. Není v tom malinko rozpor? Já sice zveřejním poděkování, ale nikomu to neřeknu, protože předpokládám, že si to všichni najdou tak nějak sami. Ovšem já se cítím uražen a neprávem osočen, protože nikam nekoukám, nic nehledám a nikdo mne neoslovil adresně?
Svět je prostě divné místo a já mu čím dál víc nerozumím. O peníze jde až v první řadě, jen se občas skrývají pod jiným jménem, momentálně pod krycím názvem politika.
