Národní památkový ústav vydal v listopadu 2021 další (již třetí) svazek cyklu Tatíčku, vrať se k nám!, který je věnován okresu Litoměřice.
Když jsem v srpnu 2021 objevil první dva svazky, povzdechl jsem si, že pevně doufám, že nezůstane, jak se to u některých cyklů stává, jen u slibného začátku a prvních dílů (publikace vznikla v rámci výzkumného cíle Moderní architektura 20. století, který je financován z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace). Nicméně jsem pak už nekontroloval, jak se situace vyvíjí. A že k mé nemalé radosti dílo pokračuje zjistil s více než půlročním zpožděním…
Tentokrát 240 stran, náklad 500 kusů, autoři opět Jiří Bureš & Marta Pavlíková (územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem) a vročení, jak již řečeno, 2021. Tak pevně doufám, že zbývající okresy (regiony) se dočkají také.
Struktura stejná jako minule. Úvodní část tvoří „teorie“. Po úvodu O pramenech, literatuře a metodě; Jak stavět válečné pomníky?; První mezi padlými – legionáři a ti druzí; Nechtěné pomníky; Pomníky velké války a jejich tvůrci. Zbytek (většinu) knihy tvoří samotný katalog realizací + v přílohách soupis, jmenný rejstřík, místní rejstřík a vybraná/použitá literatura a prameny.
Teoretická část má opět širší přesah, než jen vybraný region (okres). Přibližuje obecně problematiku i s pomocí artefaktů mimo jeho hranice. A pokud jsem schopen posoudit (zatím nemám přečteno důkladně), opět se text liší od předchozích dílů.
A mohu už jen citovat sám sebe z minulého textu:
Samozřejmě to nejdůležitější je samotný katalog. Kde, kdy, kdo + podrobný text a fotografie. Inu, možná bych přidal ještě GPS, ale s pomocí mapy.cz, specializovaných odborných webů (CEVH, Spolek pro vojenská pietní místa) nebo Drobných památek lze každý z pomníků lokalizovat. Předpokládám, že co nevypátrali a neobjevili autoři z NPÚ, to těžko někde vyšťourá někdo jiný. Takže pro ty, kdož jsou do problematiky chyceni drápkem, zcela nepostradatelná záležitost.
A ač se to může někomu zdát nezvyklé, ba snad i morbidní – i tohle jsou cíle turistiky. Pro mne se spolu se sakrálními památkami, sochami či hřbitovy staly významnými body na plánovaných trasách. Bez ohledu na fakt, zda jsou na značených trasách, nebo zcela mimo ně.
Takže jdu kontrolovat, co jsem už viděl a v té době ještě nevěděl, a hledat, kam třeba příště.
