Zase jsem tuhle něco objevil a vyrazil si domluvit nákup, a nějak jsem se u toho zakecal. Při řeči padla otázka „A když jste to vy, nevíte náhodou něco o nějaké knize o Varnsdorfu? Lidi se ptají, lidi by kupovali…“
Inu, nevím. Nevím, kde je zakopaný pes (nebo v titulu uvedený poustevník Wernar). Ono tohle město (nepíšu naše, protože jsem nikdy nebyl zdejší a nikdy nebudu) má buď a) velké štěstí nebo za b) velkou smůlu. Ještě v době, kdy se popularita rozsáhlých regionálních titulů teprve rozjížděla, přišel se svou troškou do mlýna TOS. Tímto podnikem sponzorovaná a roku 2003 vydaná kniha Varnsdorf – Město průmyslu a zahrad je titulem monumentálním, leč v podstatě kontraproduktivním. Je v ní takřka vše a asi kdokoli, kdo by chtěl psát něco teď, se bude jen opakovat a citovat. Jenže normální smrtelníci se k limitovanému neprodejnému pamětnímu pečlivě číslovanému a evidovanému vydání neměli nikdy šanci dostat… Město se dočkalo v témže roce 2003 ještě knihy Varnsdorf ve starých fotografiích. A pokud nebudeme počítat produkci KPMV (sborník Mandava), tak od té doby nic, pokud vím. Zatímco se postupně objevovaly nejrůznější tituly z regionu, tady se spí.
Nedělám si nárok na úplnost, stejně jako nebudu zmiňovat různé „sdružující“ tituly (historické a porovnávací fotky Výběžku nebo více měst pohromadě) nebo naopak speciálky jako Loreta, Krajina pod Studencem či filipovská bazilika. Stejně jako již zmíněnou produkci KPMV, která je zajímavá a záslužná, leč ne pro každého či běžného turistu. Nebo počin Krásné Lípy, která vydává tituly o svých slavných rodácích. I třeba informace, které zazněly na nejrůznějších přednáškách toliko ústně a jsou nejspíš bez šance nabýt tištěné podoby (od pivovarů výběžku po místní stavitele a architekty).
Namátkou:
Jiřetín pod Jedlovou (1998)
Šluknov (2000, 2009)
Dolní Poustevna (2008)
Rumburk (1999, 2008, 2×2010)
Jiříkov, hned čtyřikrát (2014-2018)
Mikulášovice (2016)
Doubice (2017)
Království (2019)
Kopec (2021)
Nemluvě o řadě zajímavých titulů, které potkávám na cestách a které si následně vozím domů. Památníky Velké války z Ústeckého kraje, zmizelá sídla, zříceniny a ruiny, zámky, evidované památky, Česká Lípa, Nový Bor, sochy (Chomutov, Litoměřice), encyklopedie měst (Česká Kamenice, Česká Lípa, Bílina, Roudnice nad Labem) a kdo ví kolik dalších, které jsem nepotkal (nebo zatím o nich nenapsal ani čárku a válí se mi na stole). Ano, vím že jsem nemocný a v tomhle směru nenormální. Je mi jedno, zda jde o publikaci Národního památkového ústavu nebo původně zájmovou činnost školáků, přetavenou do knižní podoby, či přiznané citace z předchozí knihy, doprovázené dalším textem a četnými fotografiemi. Jsou to informace. I v době, kdy díky strejdovi Googlovi má jít na netu údajně najít všechno, leckdy neocenitelné (fakt na webu není všechno, věřte mi). Je tudíž škoda, že mnozí domácí nemají šanci se dozvědět, kolem čeho to leckdy vlastně chodí, je tudíž škoda, že turista si může ve městě koupit zákusek nebo pivo, ale tištěný materiál o městě ne.
