Jako jeden z argumentů pro cestování hromadnou dopravou (a propagaci krajské jízdenky) už nějaký čas užívám argument, že neřídí-li člověk, může si dopřát třeba i to pivo cestou. No, je nejvyšší čas obvinit sám sebe ze lži.
Svět je divné místo, ale nějak jsem neobjevil zatím jinou lokaci. Jsem už tak příšerně starý, že si ještě pamatuji, když se na vsi dědovi chodilo pro pivo pod lípu do hospody se džbánkem. Ještě ale nejsem tak starý, abych zapomněl na to, že když jsme coby školáci čundrovali republikou křížem krážem (byť pod hlavičkou SSM), byl v každých prdelkovicích výčep, kde měli Plzeň a točenou malinovku. I jídlo člověk sehnal. I když pravda, zažili jsme místa, kde nám při snaze koupit chleba a rohlíky sdělili, že pokud jsme si je minulý týden neobjednali, máme smůlu. V době zcela nedávné, kdy jsem se málem stal organizovaným turistou a účastnil se různých výletů a odborných exkurzí, se to většinou také bez nějaké vhodné občerstvovací zastávky neobešlo.
Tudíž v okamžiku, kdy se sešlo několik okolností od COVIDu se zákazem veřejného dění po zjištění, že lidi fakt nemůžu, vzal jsem si do palice, že budu prostě jen tak jezdit, sám, nalehko, protože kdyby mne náhodou přepadly hlad a žízeň (vlastní zásoby jsem si nikdy nebral), přece to nebude problém. Ó já hlupák, ó já nezkušený trotl. Nemohl jsem se více plést…
Vlastně teda nevím, neznám to tu a ani v místech, kam vyrážím. Jsem tu pořád jen náplava. Třeba to tak bylo vždycky a jen si něco namlouvám. Prostě a jednoduše jsem udělal tu smutnou zkušenost, že nic. Krajina sice krásná, plná památek a zajímavostí, ale když člověk dorazí do civilizace, je to jak po vymření. Ani stopy po cinkotu půllitrů, ani stopy po otevřených oknech či venkovních lavicích, na nichž posedávají štamgasti. Nic. Nikde nic. Natož něco k snědku… Kde jsou ty doby, kdy mi vadilo, že někde mají „jen“ utopence nebo nakládaný hermelín a ne guláš.
Je jediná naděje, když po hospodách a lokálech nezůstalo ani stopy. Že v místě narazíte na „večerku“. Nechci být označen nevhodnými pojmy a dojmy, ale snad každý pochopí, co mám na mysli. Prostě pokud v místě nenajdete „jejich“ krám, kde seženete minerálku, lahváče nebo bagetu, pak je jisté, že v širém okolí není nic. Kupodivu se to týká i turisticky významných lokalit, kupodivu se to týká i docela velkých měst. Takže ke svému výše zmíněnému argumentu můžu říct jen tolik, že loni jsem uspěl nanejvýš třikrát (poseděl, popil) a letos ještě ani jednou. Jsem prostě lhář…
Výjimky potvrzující pravidlo:
