Počátkem roku 2022 (v březnu) vydalo nakladatelství Academia knihu zdánlivě určenou úzkému okruhu čtenářů a zájemců – Tíha a beztíže folkloru. Folklorní hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích.
Je otázka, zda jsem vhodnou osobou vyjadřující se k taneční tematice, potažmo k folkloru. Jako Jiskřičku mne souška vedoucí nepřinutila tančit Červený šátečku. Taneční jsem sice na gymplu absolvoval, ale na vlastní svatbě jsem svedl urputný boj s tchánem skrze nechtěné ženichovo sólo s příbuzenstvem. Na druhou stranu jsem si vzal tanečnici, zjistil, že tanec není jen Labutí jezero, a postupně se propracoval tak daleko, že jsem mezi vedoucími souboru a tanečními pedagožkami v klidu reagoval na oslovení Holky.
Nakonec jsem toho zažil docela dost, dokonce se znám s lidmi, kteří znamenají hodně a skrze focení mám nakoukáno, až to někdy hezké není. Nakonec i ten folklór – vždyť do Krásné Lípy to máme co kamenem dohodíš. Takže dejme tomu poučený amatér. Nicméně ona tahle kniha není jen a pouze o tancování, o tradicích. Má mnohem širší přesah, než by se na první pohled mohlo zdát a těch 696 stran se vyplatí přelouskat.
Anotace:
Kolektivní monografie desetičlenného autorského týmu je výsledkem dlouhodobého zkoumání tzv. folklorního hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích, které bylo významným a zároveň rozporuplným kulturním i sociálním jevem. Jeho vznik a hlavní ideje souvisely s národním hnutím konce 19. století a také vývojem v meziválečném Československu, specifický charakter však hnutí získalo v padesátých letech, kdy byly zejména ve městech zakládány soubory lidových písní a tanců. Měly naplňovat představy ideologicky pojaté „lidové“ kultury, jejich konjunktura však zákonitě vyústila do „tíhy folkloru“ pociťované na přelomu let padesátých a šedesátých. Autoři zkoumali a analyzovali dostupné dobové prameny, média i literaturu vypovídající o tehdejších oficiálních postojích a o požadavcích angažovanosti této volnočasové aktivity spadající do oblasti tzv. lidové umělecké tvořivosti, později přejmenované na zájmovou uměleckou činnost. Zároveň je zajímalo, jak vnímali tuto aktivitu přímí účastníci, tedy členové folklorních kolektivů a jak ji reflektovali coby součást svých životních příběhů. Bylo folklorní hnutí nástrojem politické propagandy komunistického režimu, nebo šlo naopak o ostrůvky svobody lidské i umělecké, které se staly jakýmsi bezpečným místem pro realizaci vlastních strategií a alternativních myšlenek?
Rozsáhlý text je výstupem grantu, zkoumajícího folklorní hnutí v daném čase. Rozsáhlý úvod vysvětluje jeho záměr, zvolený přístup, pozice řešitelů i koncepci. Objem práce je i přes množství zúčastněných a dlouhý čas takřka nepředstavitelný. Studium nejrůznějších, mnohdy i obskurních pramenů (jak uvádí jedna recenze „značné množství pramenů i literatury souvisejících s tematikou folkloru – jen jejich soupis zabírá na třicet stránek„), výpovědi účastníků, smysluplné utřídění. Ono vlastně nejde o konkrétní dějiny a historii hnutí či souborů. Je to spíš pohled zobecňující, zasazující vše do širších reálií, u nichž si občas nejsem jist, zda je může současná generace vůbec chápat ve všech souvislostech (i když někdy naskakuje pocit, že se zvolna řítíme tam, odkud jsme se pracně – údajně – vyhrabali). Samozřejmě tu faktografie nechybí. Letopočty, přehlídky, jména souborů, vedoucích, choreografů, aktérů. Ovšem slouží jako podklad pro náhled na fakt, že aby bylo možno provozovat zdánlivě neškodnou zábavu, bylo třeba lavírovat, mnohdy až kolaborovat s mocipány, obludnou mašinérií a ideologií. Na příkladu lidových tanců doklad toho, co všechno je zanícený člověk schopen obětovat a zároveň vytvořit. Alternativní svět k bídné realitě, únik od nevyhovující reality, ústupky (kam až?).
Pro představu pár citací z knihy:
Vydávány byly různé pokyny a návody, které mimo jiné poskytovaly selektované informace o lidové kultuře, historických vrstvách a typech lidových písní a tanců, metodice jejich nácviku … nedílnou součástí těchto publikací byly pasáže o politické a organizační práci v soboru, o repertoáru jako nástroji politickovýchovné práce, pojednávaly rovněž o významu umělecké tvořivosti v boji za mír a vytyčoval úkoly souborů v budování socialismu.
Cenzura se dotkla také vysílání folklorních redakcí, a to navzdory tomu, že lidová píseň jako součást kultury byla podporována a propagována … cenzura se týkala především náboženských motivů … restrikce postihly prakticky všechny texty … za závadné byly dokonce považovány i milostné písně jako „Z polanského kostelíčka vyletěla laštovička“ nebo „Když jsem šel z Hradišťa z požehnání“. Jarmila Šuláková musela píseň „Kde je kostel, tam je fara“ na nahrávce s BROLNem zpívat s textem „Aby basa dobře hrála“.
Problémovým se nicméně mohl stát prakticky jakýkoli písňový text podle toho, jak byl stranickým aparátem v dobovém kontextu pochopen a souzen. Tragikomicky dnes působí, když si uvědomíme, že za provokaci bylo považováno uvedení písně „Nestarej se ženo má, že mi nic nemáme“, když se zdražilo maso, nebo „Na dolině černobýl“, když v dubnu 1986 došlo ke katastrofě v černobylské jaderné elektrárně…
Ano, a teď jsme měli zpívat „Ej, byli sme ubozí, ej, a včil sme súdruzi, včíl půjdeme rázem, ej, se Sovětským svazem“. Na a v tom okamžiku se něco ve mně vzbouřilo a říkala jsem si, no tak to teda už ne.
Ona třeba spolupracovala se Státním souborem, byl tam třeba tanec se sbíječkou…
Citovat by se dalo donekonečna, protože je tam obdobných výroků a zajímavostí víc než dost.
Za mne prostě a jednoduše obří plus, jsem rád, že takové knihy mohou vycházet a vycházejí, a že je snadno mohu doporučit i těm, kterým folklor nic neříká.
Odborné odezvy na knihu třeba zde -> , zde ->, zde -> nebo na ČR Vltava ->
PS: Než jsem stačil po dočtení knihy a vstřebání všech dojmů sepsat pár řádek, které jsem hodlal zakončit konstatováním radosti nad tím, že jsou-li mé informace správné, dočká se podobného rozboru oblast scénického tance, stalo se tak už částečně pravdou. To hlavní nás asi zatím čeká, ale NIPOS už stihl nabídnout publikaci Tanec jako záliba – Amatérské soubory scénického tamce v českých zemích druhé poloviny 20. století.
