No, říká to sice pan Šlouf, ale na druhou stranu, on Pana Nejvyššího celkem dobře zná, dalo by se říct. Přesnější by možná bylo, kdyby se rovnou řeklo, že Pan Nejvyšší je jeho výtvor, jeho dítě, jeho potrat, jeho Frankenstein. Někteří pozorovatelé říkají, že je to možná nějaká marketingová finta, že pan Šlouf najednou jakoby začal pomlouvat Zemana a „Zemanovce“, kteří ho dali na kandidátku a hned ho z ní zase vyhodili. Je jedno, co to je. Hlavní, že se něco vůbec říká. A pan Šlouf teď najednou někde prozradil, že Pan Nejvyšší má kromě jiných poruch, skrytých výrobních vad, poškození a chorob také cosi, co by se dalo označit jako „orientační nesmysl“. Prostě se nevyzná ve svém okolí, netrefí, zabloudí, neví, kde je a tak dále. Podle pana Šloufa je to tak vážné, že kdyby Pana Nejvyššího nevodili, kdyby ho neobklopovali (a to už dlouhá léta) nějací „vodiči“, tak by netrefil například v Poslanecké sněmovně (o ní pan Šlouf hovořil) ani na záchod, natož do poslanecké osvěžovny na dotovaného a tím pádem ukrutně levného panáka.
Já si myslím, že „orientační nesmysl“ bude jen špička ledovce. Tam bude prostě větší mezera, větší prázdno, větší absence neuronových spojení, než jen těch, které odpovídají za to, že osoba se umí orientovat v prostoru a v čase. Pan Nejvyšší, ten, který netrefí ani na záchod, se umí na veřejnosti ostentativně chlubit svou nevychovaností, hrubostí, bájnou lhavostí, sebestřednou arogancí, aby člověk jmenoval pár drobností…
Tuhle třeba jsme my všichni měli svátek. Dokonce svátek „státnosti“. Svátek Václava, tedy toho knížete, co sedí na Václavskym Václaváku na koni, protože, kdyby neseděl (tehdy), tak bychom asi jako národ vypouštěli teď, díky těm „zvěrstvozvědům“ nebo „věrozvěstům“, z úst azbuku a patřili bychom k Rusku, ne k Západu. Takže, když celý národ slaví zrovinka tenhle svátek, tak Pan Nejvyšší, věren své mrzké nátuře Nejvyššího Národního Burana, ani nevystrčí rypák, a to proto – nastojme! -, že někde v chlívě zalezlý slaví své vlastní narozeniny!!! No, to mi ho teda vyndej!
