Jak nebýt zaskočen odchodem člověka, se kterým jsem byl dlouhá léta v kontaktu.
Lidsky nás pojil jeho jihočeský původ (moji rodiče pocházeli z Blatenska) a jeho působení v mém rodném Varnsdorfu, pracovně jeho vášnivá chuť ilustrovat knihy. Kdykoli jsem Milanovi Janáčkovi zavolal, byl k dispozici – a vždy v dobré náladě. Když jsem ho požádal o nějaké obrázky, věděl jsem, že mi vyhoví, pokud to jen trochu půjde. Ilustroval pro mě především publikace vydávané Městskou knihovnou ve Varnsdorfu: sborníky Ať vládne medvěd nebo lev, Obratiště aneb software na cokoliv, básně Petera Gehrische Břemeno paměti. Nejraději ze všech ale mám kouzelné barevné ilustrace k pohádce Wórši Wićazowé Koblížkova cesta.
Naší poslední spoluprací byly ilustrace k mé německé sbírce Wenn die Fische davonfliegen z roku 2019. Když jsem mu přivezl autorské výtisky, poseděli jsme v baru liberecké vědecké knihovny a slibovali si, že takové setkání zopakujeme, jen co se zase v Liberci ukážu. Jenže do našich životů vpadl covid a já od té doby v Liberci nebyl. Telefonovali jsme si, ale to není ono. Zpráva o Milanově úmrtí se ke mně dostala oklikou několika protichůdnými informacemi. Naděje, že jde o omyl, se nakonec bohužel zadrhla u data 13. dubna 2022, které mi napsal jeho starší bratr Jiří.
Kdo je Milan Janáček?
Člověk mnoha nadání: malíř, grafik, ilustrátor, učitel, redaktor, herec a scénograf. Narodil se 6. dubna 1938 v jihočeské Blatné. V letech 1953-1957 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze. Studoval také herectví. Po skončení studií v letech 1959-62 učil výtvarnou výchovu na střední škole ve Varnsdorfu, poté (1963-65) pracoval jako výtvarník v reklamním oddělení podniku Velveta Varnsdorf. V té době byl také u zrodu skupiny výtvarníků Kontrast.
V roce 1965 se přestěhoval do Liberce. Řadu let pracoval jako výtvarný a technický redaktor Severočeského nakladatelství. Graficky upravil a ilustroval přibližně půl druhé stovky knižních titulů. V roce 1966 získal ocenění za nejkrásnější knihu roku. (Nepodařilo se mi nikde dohledat, o jakou knihu šlo, ale já se domnívám, že to byla experimentální sbírka Pohledná poezie básníka Emila Juliše.)
Janáčkovo výtvarné dílo bylo představeno veřejnosti na více než pěti desítkách samostatných a společných výstav doma i v zahraničí. Jeho výtvarná díla najdeme v několika českých galeriích, například v Liberci, Litoměřicích, Teplicích, Jičíně a také v zahraničí (Paříž, Londýn, Lucemburk).
Liberecká Oblastní galerie mu v roce 2006 vydala monografii.
Velkou část života se Milan Janáček věnoval herectví. Nejprve amatérsky v rodné Blatné, v pražském divadle Na Slupi, v Oblastním divadle ve Varnsdorfu nebo v Hrádku nad Nisou. V letech 1985-90 hrál profesionálně jako člen činohry libereckého Divadla F. X. Šaldy. Zde ztvárnil například role Burkeho (L. Smoček: Podivné odpoledne doktora Burkeho), Marmeladova (v Dostojevského hře Zločin a trest) nebo Sarky Farky v Drdových Hrátkách s čertem. Jako scénograf spolupracoval s divadly v Liberci, Kladně, Klagenfurtu a Mariboru. Po skončení angažmá v divadle se roku 1990 stal výtvarníkem na volné noze.
Když jsem naposledy s Milanem telefonoval, byl (jak jinak) dobře naladěn. Jak snadno jsem mu opět slíbil, že do Liberce přijedu. Že posedíme u sklenky vína a vzpomínek – ty jsem měl raději než víno. Už z nich neokoštuju. Zůstávají obrazy a knihy. Když jsem na internetu hledal o Milanově úmrtí nějakou zprávu, našel jsem informaci, že jeho Velký český betlém je ještě k dostání. A protože ho prodává varnsdorfský nakladatel Roman Horáček, zajedu si co nejdřív k němu Milanův betlém koupit a nad ním budu na kamaráda malíře vzpomínat.
Katalog obrazů jihočeského malíře Petra Ettlera uvádí básník Petr Kukal mimo jiné slovy: „Nejkřehčí stéblo podpírá nebe.“ Podle mých zkušeností člověk a umělec Milan Janáček takovým stéblem je – a jeho přítomnost v malířském nebi jistě posílí pevnost oné klenby nad našimi křehkými životy.
Milan Hrabal
Galerie ilustrací Milana Janáčka:
Obálky knížek Městské knihovny Varnsdorf ilustrované Milanem Janáčkem:
