Na večírek je pozváno šest hostů, kteří by se vlastně neměli znát. Jak se později ukáže, není mezi nimi propojení jen obecného charakteru, avšak jsou vázaní i jistými citovými pouty. Zjistí se, že pořadatelé večírku nemají v plánu přijít, ale zato chtějí dát dohromady tři rozvedené páry. Luxus nablýskaného pařížského salonku se konfrontuje s bídou a slávou lidí, jejichž minulost je do sebe značně zapletená. Nevyřčené otázky a výtky zdánlivě nefungujících manželství vybuchují v prostoru jako nášlapné miny. Aspoň takhle se dá ve zkratce osvětlit děj představení. Ptáte se, kde je pointa příběhu? Stejně tak se ptali i diváci.
Vyvrcholení inscenace, kdy by člověk očekával nějaké rozřešení či skandál, se ztrácí v nicotném umírání scény a postupném odcházení aktérů. Škoda toho, protože jinak povedený situační humor se na středeční večery výborně hodí. Herci občas prohodí nějaký vtip nebo komicky vyvedou daný okamžik do absurdity. Sarkasmus a ironii některých dialogů se taktéž povedlo velmi dobře ztvárnit. Nic hlubokomyslného ale návštěvníci rumburského divadla nečekali, nic takového ani nedostali.
Radim Jíra se na jevišti jevil jako největší talent, podání Alberta Donaye se mu evidentně hrálo dobře a lehce. Humorné řešení situací, skvělá práce s tělem a úderné hlášky, to byly jeho ozdoby. Další mladou umělkyní byla Kateřina Janečková, jež jsem roztomilost ze tváře přímo četl. Trávníček i Nálepková jistě mají své bohaté herecké zkušenosti, ale v tomto představení je nijak zvlášť nevyužily. Ještě nečitelné chování Mariette alias Světlany Nálepkové se dalo náležitě ocenit, avšak Trávníček, pod jehož divadlem je hra prezentována, byl vcelku zklamáním.
Nutný fotoreport od našeho ústředního fotografa Jakuba Trmala:
