V neděli 22. září 2013 obsadila varnsdorfské kino Panorama benefice pro záchranu místního Červeného kostela. V předsálí kina byly k vidění soutěžní práce ze základních a mateřských škol, proložené ukázkami návrhů Ing. arch. Josefa Matyáše na možné využití této nevšední památky. V kinosále pak čekali na příchozí Michala Müller a Jana Vébrová, filmař Pavel Danko se svým dokumentem Poslední zvonění?, již zmíněný architekt a průvodce večerem, Aleš Kubica.
Bohužel budu asi jediný, kdo se neudrží jít proti proudu spokojených obdivovatelů a hodlám si opět natlouct držku:
Zatímco jedna pozvánka zvala na 16:00, druhá na 16:30 – pak to vypadalo tak, že v oné půlhodince v obřím hledišti děsila přítomné „početná“ skupinka 3 osob. To se nakonec změnilo k lepšímu, odhadem dorazilo tak šedesát zájemců.
Mám mít důvěru ve sdružení, které se uvede tím, že přes zahajujícího komentátora se začne promítat a jeho slova přehluší zvuk připraveného dokumentu a dlouhé, předlouhé vteřiny, působící až jako minuty, s tím není schopen nikdo nic udělat?
Proč se poselství „ono by se s kostelem mělo něco dělat“ promění v konkrétní prohlášení „ať si ho konečně do majetku vezme město“ až po trefném dotazu přítomné rumburačky?
Není tvrzení „město Varnsdorf má velkou naději získat na obnovu dotace, protože dosud žádné nečerpalo“ postavené opačně? Není to spíš tak, že jaksi jako město ty dotace čerpat neumíme (minimálně v porovnání s Krásnou Lípou či Dolní Poustevnou)?
Co ve finálním sestřihu dokumentu o stavu Červeného kostela dělaly dlouhé „rodinné“ záběry z Ria?
Vize využití a návrh řešení interiéru vypadá zajímavě, ale kontaktoval někdo opravdu někoho konkrétního a příslušného z památkové péče, když je stavba pod číslem 26639/5-4043 zahrnuta mezi nemovité kulturní památky? Tvrzení „my jsme tu někoho měli a on v podstatě neměl námitky“ mě příliš neuklidnilo…
Doufám, že město bude správným majitelem a správcem – obnovené a fungující objekty, které jsem poslední dobou potkával, byly většinou v soukromých rukách. Ostatně i v diskuzi zmíněná židovská synagoga v Žatci patří fyzické osobě…
Takže hoďte po mně kamenem. Samozřejmě si přeji, aby kostel našel své místo v kulturní a společenské mapě našeho města, jen mám po právě předvedeném „tak trochu“ strach.
