V sobotu 26. března 2022 se na tzv. Kozí dráhu za obrovského zájmu veřejnosti vrátila po dlouhé době „pravidelná“ doprava.
Je to taková naše tradice. Nebo možná spíš prokletí. Pokud někde něco alespoň nějak funguje, přestaneme si toho všímat. Necháme to být. Dokud se to nepodělá. Nerozbije. Nepřestane to fungovat. Příkladů máme kolem sebe až až. A pak se někdo zasadí. Napraví předešlé. Je z toho velká sláva. Plácání po ramenou, zásluhy. Jasně, najdou se rýpalové, co vidí, co by kdyby, že úsilí a prostředky mohly jít jinam, lépe, radostněji. Ale na začátku prostě zájem, oslavy. Nějakou dobu. Než se stane, že se cyklus začne opakovat…
O tom, jak to na této trati střídavě šlo a nešlo, třeba na wiki ->. Proč to tak bylo, to je jiná otázka. Že trať „sama od sebe“ natolik zpustla, že se po ní „najednou“ nedalo jezdit. A že i když bylo tolik bojujících za její provoz, stejně to nešlo. Shodou náhod jsem v roce 2021 velkou část téhle trati prošel pěšky po svých, po pražcích. Jo, zanedbaná, hodně – ale ne úplná katastrofa. Přesto jsem moc nevěřil oznámením, že na jaře 2022 se tu bude opět jezdit.
Nicméně nemožné se stalo skutkem, byť s určitými „komplikacemi„. Na první spoj se na děčínském Hlavním nádraží těšilo cca pět stovek dychtivců, a mnoho dalších čekalo na dalších perónech – bohužel marně, i když měl vlak 5 vagonů, už se prostě nikdo další nevešel. A všude podél trati hordy šotoušů, kteří si užívali nečekané hody. V samotné Telnici pak hlava na hlavě, že se mezi připravenými stánky a atrakcemi ani projít nedalo.
Inu, co dodat. Obsáhlé a obsažné zpravodajství lze snadno najít všude možně, médií se sešlo požehnaně. Jenže jenže… Ač patřím k těm, co vlaky jezdí rádi a předělat to tady na cyklostezku je podle mého totální kravina, netroufám si hádat, kolik lidí na tuhle trať vyrazí příští týden, za měsíc, o prázdninách. Vláček se tu kodrcá krok sun krok, a byť jsou občas výhledy super, tak je nutno si objektivně přiznat, že nabídka vlastně pokulhává. Busem či autem je to mnohem rychlejší. Výhled z vlaku na Tiské stěny je impozantní, ale že by někdo vystoupil a štrádoval se k nim pěšky je velká fantazie. Ono totiž všechno to, co by šlo označit za atraktivní, zůstalo na druhé půli trati, která (údajně zatím) není v provozu. Zájemce o válečnou historii se nedostane k pomníkům napoleonských válek, kterých je tu plno. Nedostane se do poutního místa Bohosudov, do Krupky a k lanovce na Komáří Hůrku. Nedostane se k Teplicím, nedojede k přestupu v Oldřichově u Duchcova. Napadá mne variace populární věty z Pelíšků. Ač bych si opravdu přál, aby tahle trať fungovala a cestujících bylo pořád dost, mám neblahý pocit, že všeho do času…
