V neděli 15. září 2013 se konal po měsíci druhý výšlap v rámci poznávání trasy „Hřebenovkou a Lužickou spojkou z Ještědu do Českého Švýcarska“, tentokrát s odskokem do Německa. První místo k připojení Rumburk, už tady lidí víc než dost, tyhle akce zjevně začínají být čím dál populárnější. Další tradiční přistupující v Krásné Lípě. V Rybništi do Trilexu a skupina, čítající víc než padesát účastníků včetně psa míří do Žitavy. Tady máme chvíli pauzu, než najede úzkokolejka se speciální vagonem (reserviert für) pro naši gruppe. Nicméně se do něj nevejdeme všichni a tak obsazujeme i další vagonky. Ta nostalgie, když se člověk za jízdy nadechne a cítí kouř a kolem okének poletují černá mračna dýmu…
Vystupujeme na konečné v Oybinu a i když je tady toho víc než dost zajímavého k vidění, po chvíli pokračujeme speciálním autobusíkem vlekem do poměrně strmého kopce. Chvílemi mám až obavy, jestli vůbec ten stroj může stoupání překonat, ale bezpečně nás dopraví až k hranicím, kde se Hochwald mění v Hvozd. Bohužel včerejší počasí se nakonec přes slibný začátek nedostavuje a tak je ze slibovaného výhledu pramálo.
Dál už pokračujeme na našem území s pomocí nejrůznějších barev turistických značek. Kousek po červené, pak scházíme po žluté k Babiččinu odpočinku, od něho po modré do Mařenic. Občerstvovací zastávka U tří lip mírně zaskočila personál – řada pochutin okamžitě došla, nicméně na každého se něco dostalo. Po modré posilněni pokračujeme do Antonínova údolí a s výhledem na Křížovou věž osady Naděje. Odtud je to kousek na Milštejn, kde proběhne hromadné focení. Když je člověk považován za fotografa, dopadne to tak, že má na ruce navěšeno asi sedm kompaktů a po vyrobení snímku je převěšuje na druhou ruku, aby se dostalo na každého (jsem zvědav, jestli se někomu fotka z druhé strany barikády povedla). A následuje další sestup po červené do Rousínova a odtud už jen do Svoru, odkud se vlakem vracíme do výchozích pozic.
Třetí a závěrečný dvojden následuje v listopadu, leč mám skoro pocit, že už je nejspíš plno…
