Nakladatelství Theautrum Mundi vzniklo v roce 2018. Podle jeho dosavadní produkce by se dalo říci, že je to nakladatelství jednoho muže a dvou básnířek.
Tím mužem je Vojtěch Kemenny a dosud vyslal za čtenáři sedmero knih, z nichž dva titulu patří nepřehlédnutelné české básnířce Karle Erbové a čtyři tituly nesou jméno významné české básnířky a spisovatelky Jany Štroblové.
A právě její knížky spojuje ještě jeden pozoruhodný rys nakladatelství Theatrum Mundi – a tím je výtvarná stránka. Všechny čtyři knížky totiž zdobí barevné dekalky Vojtěcha Kemennyho. Je až s podivem, jak právě tato technika „řízené náhody“ souzní s nejednoduchou a promyšlenou poezií Jany Štroblové. Zaměřím se tedy především na tuto část vydavatelské praxe malého ambiciózního nakladatelství, tj. víceletou soustředěnou spolupráci dvojice básnířka + výtvarník.
Zatímco v první ze zmíněné čtveřice sbírek Jany Štroblové nazvané Odstíny světla (2018) hrají ilustrace co do kvantity vyrovnanou partii s básněmi, a tematicky jsou sjednocené do různobarevných dvojhlasů, v následujících knihách se vztah výtvarné a textové složky uvolňuje. Ve sbírce Do nikam (2019) se zvětšil formát knihy, několik ilustrací zaplňuje dvoustranu dokonce i na spadávku, tedy absolutně. Verše – tentokrát rozsáhlejší poéma s podtitulem Zbytky záznamů z útěku nijak s obrazovou částí nesynchronizují svůj nezávislý rytmus. Posunem k lepšímu grafickému provedení je mimo jiné také potisk hřbetu. Ten čtenář ocení při zařazení sbírky do knihovničky.
Sbírka Děravý testament z roku 2020 se vrací k úspornějšímu formátu – je dokonce ještě o něco menší než první titul. Ilustrace jako kdyby ustupovaly víc do pozadí a motto sbírky „chodíme po lesích / s loučemi loučení“ se naplňuje především v textové části. Členitá autorská úprava grafické podoby básní koresponduje s neklidnou naléhavostí básnířčiných slov a klade větší nároky na čtenářovu pozornost. Tak tomu ovšem bylo již u předchozí poémy.
V covidovém roce 2021 vydává Theatrum Mundi čtvrtou básnířčinu sbírku Měsíc tak pošetile modrý. Motto sbírky „Otisk Božího palce – letokruhy / se zjeví až když je strom podťatý“ pochází z autorčiny sbírky Úplněk z roku 1980. Texty básní jsou poznamenány loučením z předchozí sbírky, ale jejich motiv odcházení není sestupem z výšin, ale naopak objevováním nových prostor s otázkami a odpověďmi. Nejsilnější jsou překvapivě úsporné existenciální básně v závěru sbírky, jako například když pampelišce zbělá hlava (s.30), prošlapat novou stopu před Betlém (35) nebo co když nás tam nikdo nepřijme (37). Formát se stabilizoval možná také v souvislosti s tím, že obě zatím poslední sbírky graficky upravoval stejný grafik, tedy Robert Rytina.
Závěrem lze říci, že knižní produkce nakladatelství Theatrum Mundi poskytuje oběma formám umění, tj. básnickému i výtvarnému adekvátní podobu. Spojení zkušené a uznávané básnířky a mladého zatím nepříliš známého výtvarníka se ukazuje šťastným. Publikace jsou navíc tištěny na kvalitním papíře, takže vizuálně působí jako bibliofilie.
Hodnotit tvorbu Jany Štroblové by bylo nošením dříví do lesa: již mnohokrát byla oceněna, a to nejenom za poezii. Pouze mohu dodat, že úroveň její básnické tvorby v jejích nejnovějších knížkách neztrácí nic, ze svých kvalit, ba naopak. Ostatně nabízím čtenářům malou ochutnávku loňské sbírky Měsíc tak pošetile modrýjako nejlepší možnou pozvánku do básnířčina myšlenkového světa.
PS: Sbírky Jany Štroblové vydané v nakladatelství Theatrum Mundi je možné zakoupit například zde ->
Milan Hrabal
Ukázky z knihy Jany Štroblové Měsíc tak pošetile modrý:
