Tahle kniha má podtitul: „jak generace sexu, drogu a rokenrolu zachránila Hollywood“ a je to tak, že ve valné části knihy (bezmála 450 stran) šuká kámen cihlu a všichni jsou nepřetržitě sjetí až na některé hodné chlapce, jako je třeba Steven Spielberg. Přesto je tu popsán fenomén „nového Hollywoodu“, vznik filmů, které vznikaly od poloviny šedesátých let a na které je možné se dívat ještě dneska a které se vejdou mezi ty dva mezní, zmíněné v titulu knihy. Kromě toho, že tahle etapa filmového průmyslu zamíchala kartami a na nějaký čas vzala rozhodující páky z rukou studií, která v tu dobu stagnovala a nevěděla jak a kudy dál je tady celkem věrohodně popsáno i tápání nastupující generace režisérů, kteří si každý z těch úžasných a dneska klasických filmů protrpěli až do žaludku a střev.
Pro našince je dost obtížné pohybovat se mezi celou řadou jmen a i některých reáliích, které se v knize vyskytují a je také těžké o(u)věřit některá svědectví, které působí jakoby z druhé ruky a většinou jsou i druhou stranou jednotlivých historek popřeny. (Víc v recenzi na 25fps.cz)
Co je ale důležité (a filmový průmysl se z toho nevybabral do teď) je, že filmaři jako Scorsese, Coppola otevřeli dveře partičce kolem Lucase a Spielberga: Filmy čím dál víc připomínaly komiksy a často z komiksů přímo vycházely, například Superman a batmanovské filmy. Tomuto fenoménu se později říkalo „high concept“ a byl definován různě, nejskandálnější vysvětlení ale bývá připisováno Spielbergovi: „Pokud mi někdo dokáže říct námět v pětadvaceti slovech nebo míň, bude z toho opravdu dobrý film. Mám rád nápady, zvlášť dobře uchopitelné nápady.“ Jak studia sílila, moc přecházela od režisérů zpátky k manažerům, kteří se začali vynořovat ze stínu autorů a sami se stávali celebritami.
A to je ten průšvih. Přestalo hledání témat, začalo hledání produktů. Kinematografie ztratila obsah, a začala pulírovat formu. Alespoň v té nejviditelnější části. Jinak jsou garáže jistě plné tvůrců.
PS. velmi podrobná rozhlasová debata o téhle knize tady.
