První zářijová sobota tradičně patří jednomu z největších amatérských cyklistických závodů široko daleko, který se zove Tour de Zeleňák. U startu 29. ročníku se mačkalo necelých pět set jezdců, jejichž škála se pohybovala od namakaných profíků po silně odpočinkové typy. Odpoledne se přesouvá důraz od sportu ke kultuře. Letos se představila například kapela Už jsme doma. Ačkoliv výjezd hlavního peletonu byl až v deset hodin dopoledne, první nedočkavci se objevili už okolo sedmé hodiny, kdy začínala prezentace. Areál restaurace Zelený strom v Rumburku se začal pozvolna zaplňovat, aby se už půl hodiny před zahajovacím výstřelem tvořily skupinky závodníků u startovací čáry. Ti museli ještě udělat prostor historickým kolům, jenž startovala v 9:45. V této chvíli došlo k menším potyčkám, jelikož borci, co si věřili na první místo a nechtěli tudíž startovat od konce, odmítali udělat místo a vermomocí se snažili vecpat do čela. Hrozící bitku s panem startérem Jansou zaznamenal náš fotící zdroj Lukáš Bíba.
Vše nakonec dobře dopadlo a jak historická kola, tak normální, odstartovala v určený čas. První metry závodu bývají při tak obrovském počtu lidí velmi nebezpečné, žádný výraznější pád ale registrován nebyl. Po hodině a dvaceti minutách, kdy si cíloví fanoušci rozebrali nejrůznější trumpetky a fandítka, začali přijíždět největší rychlíci. Absolutně první dorazil Radek Bečka (ročník 1976) s číslem 372. Za tým CK Kolokrám – Svijany dojel v čase 1:21:31.34. O necelou sekundu později přijelo číslo 408 – Tomáš Podrazil (ročník 1985). Jeho čas byl 1:21:32.17. Třetího místa se ujal Michael Rinke (ročník 1984), číslo 329, Team Graakjaer a čas 1:21:32.28.
(fotky Lukáše Bíby)
O setinu sekundy unikla „bedna“ Janovi Novotovi (ročník 1981), kterému jako zástupcovi Schrödingerova Cycling Teamu patřil čas 1:21:32.29. A hned se jedna pochvala nesla hrdě Šluknovským výběžkem z úst vítěze Radka Bečky: „Jsem tu na závodě poprvé, ale určitě se vrátím. Je to jedna z nejlépe organizovaných amatérských soutěží v Česku.“ Ženská vítězka Tour de Zeleňák, Monika Simonová (ročník 1985), která trasu za tým Cyklotrénink – F. Trkal ujela v čase 1:30:51.74, si závod pochvalovala stejně tak: „Tentokrát se mi jelo báječně. Bylo to určitě mnohem lepší než minule, už jsem nebyla tak vystrašená. Nevěděla jsem sice, co se mnou taková zátěž po čtrnáctidenním lehkém tréniku udělá, ale všechno bylo v pořádku. Nejhorší byl start, lokty a strkanice byly všude, ale pak se jelo dobře. V Dolní Poustevně mi chlapi ujeli, přece jen mají větší sílu, já musela zvolnit. Samotný Tour de Zeleňák má pro mě velký význam, jezdím tu i Tour de Femini, mám tu známé, takže jsem tomu dokonce dala přednost před amatérským mistrovstvím světa.“
Na trase bylo možno vidět i dvě koloběžky, jako první na ní dojel, nebo spíše doběhl, Martin Smrčka. Nad hlavami všech se tentokráte vznášel vrtulník, což bylo pro mnohé závodníky velmi motivující. Ony ty stovky fandících fanoušků, auta s fotografy a vrtulník něco s člověkem udělají. Po závodech se každý účastník mohl osprchovat v místním bazénu, dát si guláš a pivo, na což všechno byly poukázky v registračním balíčku. Bonusem se stala památeční samolepka, kterou jen tak mimochodem navrhoval Marek Douša. V jednu hodinu dojížděli poslední závodníci a pomalu se schylovalo k prvním kulturním vystoupením. Jako moderátor samozřejmě zaujmul své místo DJ Roura.
Prvním vystupujícím byl pan Veselý, po něm následovala Sabina Helikarová, slovo o Schrödingerově institutu a vyhlášení výsledků. Kompletní výsledky najdete pod článkem. Za zmínku stojí nejstarší závodník, pan Vaněk, ročník narození 1928. Jeho podobiznu našli všichni vítězové na svých tričkách, dokonce proběhla autogramiáda. Zábavy bylo odpoledne hafo, v programu se našla Zeleňácká dřepovačka o dort, soutěž s pivovarem Kocour, tombola nebo soutěž o nejtěžšího závodníka. Po těchto srandách došlo znovu na muziku, vystoupila skupina Kalný oko a známá parta Wrata Wod Stodoli.
(fotky Jakuba Trmala)
K výslechu jsme si vzali dva velmi mladé závodníky, Jitku Zeiselovou a Filipa Holubáře. Oba dva jsou ročník 1996 a závodili za místní Schorödinger Cycling Team. Řekněte mi, jak se vám dnes jelo?
Jitka: No tak, je to cyklistika…(smích). Jelo se mi pěkně, sice tady v kopci do Jiříkova to bylo na nic, protože se všichni hrozně strkali, takže to bylo tak nějak horší. Potom jsem si dala poprvé cyklistickej gel nebo jak se to jmenuje, samozřejmě jsem si to naplácala všude, ale jelo se mi s tím dobře. A pak…pak jsem to skoro vyhrála. (poznámka: Jitka Zeiselová skončila na 233. místě, v kategorii 9.)
Filip: Pro mě byl největší zážitek ten kroužící vrtulník nad námi, to jsem si připadal jako hvězda. Potom…jsem to taky skoro vyhrál. (poznámka: 40. místo, v kategorii 14.)
Byla na cestě nějaká nepříjemnost, nějaký karambol?
Jitka: Asi ani ne, ale když jsem se jela vyjet směrem na Staré Křečany a Brtníky, tak tam auto vybržďovalo holku, ta lezla z příkopu a něco na sebe řvali.
Filip: Taky si nic nepamatuju, ale jediné, co mi vadilo, byl rozkopaný úsek v Dolní Poustevně, který podle mě vůbec nebyl nutnej.
Jaký význam má pro vás Tour de Zeleňák? Je to něco důležitého, nebo spíš taková záříjová srandička?
Jitka: Tak je to určitě jeden z nejdůležitějších závodů a je hlavně místní. Pro nás je i po organizátorské stránce jedním z hlavních. Samozřejmě jsme k účasti v Schrödingerově cycling týmu nebyli přinuceni a stoprocentně by nás potom nevyloučili, kdybychom to nejeli. (smích)
Filip: U nás v rodině jsme všichni cyklisti a jsme k tomu odmala vedeni, takže je to taková menší slavnost. Můj táta mě pro jistotu přihlásil dvakrát. (smích)
A jako perličku přikládáme netradiční záběry ze startu, které byly natáčeny pomocí malého vrtulníčku, jenž létal těsně nad hlavami jezdců.
