Sobotu 31. srpna 2013 jsem zahájil dopoledne v Jiřetíně pod Jedlovou, kde se ve sportovním areálu konal jubilejní 10. ročník závodu Samat Tour.
Hned na úvod jsem narazil pod fotbalovým hřištěm u silnice na zabrané parkoviště, ohraničené páskou a ostrou hlášku „Tady je JINÁ akce, parkujte nahoře“. Nezbylo, než jet dál a preventivně zaparkovat na náměstí, protože celý sportovní areál byl pochopitelně uzavřený. Lidí, lidiček a dětiček všude plno. Když přicházím na místo, na startovní čáře už se šikují ti nejmenší. Padají slova o trhání rekordů – drobotiny tolik, že je potřeba rozdělit startovní pole na dvě části, navíc na startu stojí miniAmeričan…
Počasí parádní, příchozích opravdu neskutečné množství, jenže jenže… Už jsem si znepřátelil docela dost lidí, přesto se zase neudržím – nikdy jsem žádnou akci neorganizoval a organizovat nehodlám, ale pár připomínek bych jako divák měl. Nezdá se mi jako nejlepší nápad poslat mrňata, mezi kterými byla ještě ani ne roční závodnice, na trať na dvě kola. Samozřejmě že se někteří snažili nacpat do cíle už po prvním kole. Tudíž je organizátoři posílali zpět jet ještě další. A to tak vehementně, že tím směrem poslali i ta děcka, která už měla dvě kola za sebou. U těch větších zase pro změnu nikdo nehlídal cíl, takže závodníci dojeli, zastavili a trčeli v místech, kam se marně pokoušeli najet další.
Po vyhlášení výsledků a dekorování vítězů první kategorie jsem si myslel, že před odjezdem stihnu nafotit alespoň ještě jednu kategorii, která měla startovat v 11:00. Holky s předstihem nastoupily na start a trpělivě čekaly. Za jejich zády začalo losování tomboly pro 96 účastníků první kategorie, doprovázené rozdávánímdalšíchsponzorských dárků. Vydržel jsem to 20 minut, během kterých jsem si nevšiml, že by někdo přišel a řekl jim „prosím, počkejte chvíli“. Pak vzal roha na Böhmerlandy. Jak dlouho tam ještě ty chudinky musely stát, nemám tušení. Ale jinak dobrý. Jo, a taky se tu od rána motala spousta závodníků v „kočičích“ dresech, ale jak ti dopadli, nemám nejmenší tušení.
