V roce 2017 vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem titul Sakrální architektura 20. století v Ústeckém kraji.
Člověk nikdy neví, kde skončí, kam se posune. Když jsem se vrátil v roce 2011 k focení, nechtěl jsem být krajinář, nezajímaly mne statické záležitosti. Přes židovské hřbitovy, světecké sloupy a skalní vyhlídky jsem se dostal k sakrálním památkám, tím pádem nakonec i kostelům. Lidi mi lezou na nervy, socha neuhne a kostel nenadává. Jenže člověk začne rychle zjišťovat, že zdroje informací sice jsou, ale poněkud rozhárané a někdy nespolehlivé. Památkový katalog někdy vychrlí několikadílnou ságu, jindy nabídne pár strohých řádků. Wiki je zdroj sice veřejný, mnohdy však pahýlový a občas také nespolehlivý. Obce a města, na jejichž území ta která stavba stojí, spíš na svých webech mlčí. Takže velmi rád sáhnu po něčem, jako je právě tahle kniha.
Anotace:
Publikace zahrnuje stavebně historický vývoj sakrálních staveb v Ústeckém kraji v průběhu 20. století, včetně historických jevů, které měly na tento segment architektury zásadní vliv (hnutí Los von Rom, vznik Československa, vznik nových církví, sekularizace společnosti po roce 1948). Realizace církevních staveb je představena i s ohledem na zahraniční dění a legislativní procesy. Knihu zakončuje kritický katalog šesti desítek vybraných objektů včetně krátkých medailonů jejich projektantů.
Bohužel – jen 20. století. Samozřejmě i tak není kniha vyčerpávajícím přehledem, jde o výběr. Kniha sama vypadá jako paperback, v měkké papírové vazbě – ale poctivě, zatím drží, nerozpadá se a nesypou se jednotlivé listy (překvapivě jsou šité, ne lepené).
Prvních 50 stran je výše zmíněný úvod do problematiky – situace v církvi, stavební vývoj (římskokatolíci, starokatolíci, evangelické církve, židovská konfese), a něco o sakrálních stavbách v období 1945-2000. Pak necelé dvě stovky stran o různých vybraných stavbách. Fotky (hlavně ty interiérové potěší, protože mnoho objektů zevnitř vidět normálně není šance), plány, půdorysy, stručná anotace (adresa, projektant, datum výstavby, stavitel) a pak text. Někdy pár odstavců, jindy mnoho stran. Předpokládám, že co nezjistil a neví NPÚ, to někdo jiný vypátrá už těžko. Kéž by se nejednalo o solitérní knižní kus, ale část řady – další století, další kraje a další stavby čekají…