Have you ever wondered? Díky bohu, každý z nás, někdo míň (zdravím dowňáky) někdo víc (zdravím), umí alespoň jeden jazyk. Předpoklad, že se tedy každý z nás dá považovat za člověka, držíme-li se striktně pořekadla, platí.
Já jsem ovšem ve svých myšlenkách došel dál. Napadlo mě totiž, že pokud ovládá někdo na úrovni přemýšlení o věcech více jazyků, má jeho mozek více variant, kterými přeloží vjemy přijaté smysly do slov a tím pádem může konstruovat obraz reality více způsoby.
Ale o tom až později. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v jazyce, jenž není rodilý, je člověk zpravidla ochoten konverzovat i o věcech, které by mu v rodném jazyce nepřišly natolik důležité, aby je zmiňoval. Zároveň je mozek natolik „vzrušen“ uvažováním o volbě slov (překládání), že snáze dojde k úniku informací, které bychom za normálních okolností nesdíleli.
Když šlápnete do psince na chodníku, váš mozek zareaguje v mžiku, k pochopení toho, co se právě stalo a formulování té situace však potřebujete slova. V tento okamžik vzniká ona multi-personalita, jak tomu říkám, neboť v momentě, kdy si onu situaci vyložíte do deseti jazyků, vzniká tu deset forem interpretací realit, z nichž každá zanechá ve vašem mozku stopu. Je tedy člověk ovládající deset jazyků opravdu desetkrát člověkem? Vnímá deset realit?
To nás nutně přivádí k myšlence, zda jsou nemluvňata vůbec lidi a jestli dospělí papoušci ovládající zvuky napodobující lidskou řeč by měli mít volební právo. Odpovědi nechám na vás vážení čtenáři a u nějakého dalšího blogu na shledanou.
