Již v roce 2013 vydalo statutární město Chomutov reprezentativní publikaci Sochy Chomutova.
Kolem téhle knihy jsem kroužil velmi, velmi dlouho. Ještě v době, kdy mne ze soch začaly zajímat jen sloupy a pořizoval jsem unikátní řadu publikací NPÚ Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře a neměl tušení, jak moc se mi časem rozroste záběr portfolia. Možná i proto, že ač o sobě všude tvrdím, že jsem přeučený západočech, tak v rodném listě mám jako místo narození právě Chomutov.
Nakonec jsem ji pořídil, ale vlastně pozdě. Byly doby, kdy jsem byl v Chomutově minimálně jednou do roka. Kvůli zooparku, projít se kolem „rodného“ domu, zavzpomínat na procházky po městě s prarodiči a obhlédnout, co se kde zase změnilo. Jenže jsem vzápětí přišel o blízké zázemí a od té doby jsem tímhle směrem tak daleko nebyl, zbyly jen fotky v archivu a tahle kniha. Ale teď nazrál čas o takových knihách hovořit.
Jak výstižně říká v úvodu tehdejší primátor města:
Kniha v sobě spojuje nejen dokumentární a naučnou část, ale také přibližuje krásu monumentů, jenž nás provází každodenním životem … sochy známé a významné, které jsou zpravidla i středem pozornosti, ale zároveň … monumenty téměř pozapomenuté. A že jich není málo…
Obecný úvod o historii města, o jehož sochách kniha je, výběrová biografie, a následně už socha za sochou. Vlevo barevné velké foto, vpravo pár černobílých detailů, název sochy a její autor, a v textu nejspíš vše, co se o té které soše dá (dalo) zjistit. Od baroka přes soc-real výbavu budovaných sídlišť až po tvorbu současnou, od světců přes pamětní desky až po domovní znamení. Byť výběr dozajista není vyčerpávající, jde o knihu, kterou bych přál každému městu. Nebo asi lépe řečeno, kterou bych si přál z každého města. Je totiž po čem sáhnout, kam se podívat.
