Kdysi bývaly doby, kdy na něčem záleželo. Kdy svět byl zábava, věci se děly, bylo se nač těšit, co čekat. Z nejrůznějších příčin toho zrovna moc nezbylo. Jen slova, slova, slova. Naštěstí i v tištěné podobě.
I když to vlastně není tak úplně pravda. Já staromilec se nakonec podřídil pokroku. Byly okamžiky, kdy to vypadalo, že budeme zavaleni a nebudeme stíhat číst. V tom čase jedna veleobjemná kniha, o niž jsem velmi stál, byla na prodejnách i v nakladatelství rozebrána. Tudíž k dispozici jen elektronicky. Tak se Žižka stal mou první knihou, přečtenou na displeji telefonu. Není zas tak těžké přivyknout. Hlubiny netu jsou plné knižních titulů zadarmo, ba dokonce legálně. Cestujíc několikrát týdně okoukanými tratěmi teď louskám knihu za knihou. Některé osvědčené. Některé, na něž jsem se dlouho chystal a nebyl čas. Některé zcela neznámé a vlastně nechtěné. Je to snadné, pohodlné, a baterku to nevyčerpá natolik, abych si následně při pochodování nemohl zaznamenat trasu na mapách.cz.
Přesto dávám papíru přednost. Už jen pro ten šustot papíru, možnost sehnat věci, které ve virtuálním světě neexistují. A vlastně i pro následné řešení problému, kam v baráku s knihami o několika stovkách stran a rozměrech menší skříně… Nicméně kdo mě zná, ví, nebo minimálně tuší, že nejde o běžnou beletrii (na rozdíl od toho, co tahám ve výše zmíněném telefonu) a mnozí by si moc nepočetli. Jsem do těch titulů blázen. Vymetám infocentra, muzea a expozice. Lovím malonákladovky, regionální tituly, unikáty, mnohde takřka poslední kusy. Z toho důvodu přistoupím k tomu, čemu jsem se dosud vyhýbal a co nemám úplně rád – budu o řadě z nich informovat bez toho, abych knihu přečetl od úvodu k epilogu. U mnohých to nejde (čtěte vědecké pojednání, v němž rozumíte každému desátému slovu). O mnohých bych psal asi až za rok.
A upozorňuji – na rozdíl od doby, kdy to vypadalo velmi slibně, a knihy putovaly z Prahy v rychlém sledu za mnou (což náhle ustalo), za těmihle tituly putuji já. A platím si je. Protože chci, protože mne zajímají, chci je mít a jsou mi pomocníkem. Byl bych rád, kdyby si je někdo další kupoval, a hlavně kdyby byly někomu inspirací. Nejen k výletům a poznávání, ale k vydávání obdobných v mnoha dalších regionech. Jsou lidé, kteří vědí, znají, mají podklady, ale jen a jen sami pro sebe. Spolu s nimi mizí historie, mnohdy taková, o níž se už nikdy nikdo jiný nedozví. Je to žalostná situace, když člověk zjistí, o jak mnohém se tak málo ví…
Ovšem nedělám si iluze. Jednak o peníze jde až v první řadě, pracovitých lidí je méně než málo, a na tomhle mrtvém webu těžko někdo bude něco hledat. Vlastně to stejně dělám jen sám pro sebe.
Takže Knižní hlídce zdar!
Památky Nového Boru
Řezbáři v kameni
Sochy Chomutova
Kdo se to na nás dívá!
Sakrální architektura 20. století v Ústeckém kraji
Letovisko Kopec / Sommerfrische Hemmehübel
Tatíčku, vrať se k nám! 1. a 2. díl
Zahořany – cesta časem a prostorem
