Den třetí, neděle 27. června 2021, byl den závěrečný – den, kdy se tvůrčí a taneční dílny chýlily ke svému závěru a jejich výstupy byly již tradičně prezentovány jako Tanec v exteriéru.
Principem těchto tvůrčích a tanečních dílen je, že se děti sice ve stejném věkovém rozmezí, ale z různých souborů, setkají v jedné dílně a to buď se dvěma lektory, v dílně tvůrčí, kde je smyslem setkávání s jednotlivými druhy umění ve vzájemné tvůrčí inspiraci, nebo s jedním lektorem, v dílně taneční, kde šlo zejména o tvůrčí rozvoj získaných tanečních dovedností.
Tanec v exteriéru byl zahájen v 17.00 hodin na nádvoří ZUŠ vystoupením dětí 6-7 letých, které pracovaly v taneční dílně Adély Ernekerové a svůj výstup nazvali Z ptačího hnízda. Podle slov lektorky bylo na začátku trochu náročné sladit dětskou skupinu a to i z důvodů velké odluky v době „covidové“ v období, kdy se malý tanečník učí elementární dovednosti. Nakonec se ale podařilo i těm nejmenším vstoupit do festivalového exteriéru a odnést si zasloužený potlesk.
V parku pod městskou knihovnou se uskutečnil výstup Tajemství stromu. Tvůrčí dílnu 13-14 letých dívek vedly Magdaléna Pupík Rellichová a Michaela Homolová. Námětem dílny byla komunikace mezi stromy a její srovnávání s komunikací mezilidskou. Pro lektorky bylo při práci ve dvojicích překvapením, že snad právě kvůli „covidové“ odmlce působil dívkám fyzický kontakt veliký problém. Zároveň jim však záleželo, aby skupina fungovala společně a v propojení, zvolily tedy cvičení s materiálem – s větví. Při něm dvojice vytvářely společný celek, ale nemusely se fyzicky dotýkat. Tuto práci zakomponovali do výsledného celku, kde se propojil pohyb s animací a mluveným slovem.
V prostoru před bývalou Kinokavárnou uskutečnila svůj výstup Tvůrčí dílna 13-14 letých dětí, které vedly Vendula Burger a Petr Smetana, a výstup nazvali: Neprovokuj, spálíš se! Že to nebylo jednoduché ani v této dílně dokladuje Vendula Burger, cit: „Velice rychle jsem pochopila, že to nepůjde jako obvykle. Děti byly apatické k práci, jako by zapomněly, co je to si hrát a pracovat spolu.“ Nakonec však našli klíč ke společné práci a výstup, který měl ekologický námět, byl diváky dobře hodnocen. Za všechny, ohlas jedné z divaček, cit.: „Já jsem z té holky paf, co dokázala, jak hrála. Doma si vůbec nevěřila a pak ukáže tohle!“
V parku za starokatolickým kostelem jsme se mezi vzrostlými stromy setkali s dětmi 8-10 letými, které pracovaly v taneční dílně s Kristýnou Hebelkovou a na ústřední podtitul festivalu – V korunách stromů – nahlédli i z výtvarného hlediska. Lektorka k tomu dodala, cit.: „Snažila jsem se u dětí probudit energii, kterou v sobě měly, i když byla u každého jedince jiná, a vyladit ji na celek. Začátek procesu byl sice náročnější, ale možná o to zajímavější. Pro mě jako pro lektorku to byla velká výzva, jak uchopit tato setkávání s dětmi, které jsou zvyklé na jiné pedagogy.“ Výstup nazvaný Rozhodnutí reflektoval jejich výtvarnou i pohybovou práci a sklidil potlesk přihlížejících.
V taneční dílně s Eliškou Benešovou pracovaly dívky ve věku 10-12 roků a jejich hlavním zacílením byl záměr spolupráce v podobě malby velikého stromu. Celá akce byla umístěna do středu veliké asfaltové plochy před garážemi u řeky Mandavy a po jejím dokončení se dívky pokusily malbu rozhýbat. Tento výstup nazvaný Ti, kteří pamatují stromy, měl silný ekologický i etický odkaz a po jeho skončení chvilkové ticho, jako znamení, že se nás téma hluboce dotklo, zaplnil prostor potlesk diváků.
Šestým výstupem byla taneční dílna dětí 11-12 letých, které pracovaly pod vedením Marie Herderové. Výstup nazvaný Znovu se potkáme, se uskutečnil ve svažitém terénu mezi stromy u řeky Mandavy v blízkosti pod vyhořelou tovární halou. Inspirací se jim stala stará pohanská kultura, kdy lidé věřili, že ve stromech jsou duše jejich předků. Stromy tak představují vzpomínku, energii, emoci, život. Lektorka k dílně dodala, cit.: „Letos jsem měla 12 dětí, které byly plné nápadů, obrazů, fantazií, názorů a co víc, chuti to se mnou všechno sdílet. Můžu říct, snad i za své svěřence, že jsme si ročník 2021 opravdu užili.“
Sedmým, závěrečným výstupem, byl výstup tvůrčí dílny 13-14 letých dívek a chlapce, kterou vedly Ludmila Rellichová a Karolína Kantorová, která k dílně dodala, cit.: „Průběh seminářů byl náročný. Děti utlumené situací, která je obklopuje, se zdály být bez zápalu, energie a radosti. Hledaly jsme cesty, jak je zaujmout, jak objevit ztracenou vášeň pro tvorbu. Toto postupné nalézání bylo pro nás – lektory sice vyčerpávající, ale stálo za to. Podařilo se nám probudit v dětech zvědavost, touhu vyzkoušet něco nového a chuť seznámit se s někým a něčím novým. Neobvyklé zkušenosti, nová skupina a neznámé tváře působily na děti jako podnět k hledání, k myšlení, k tanci. (…) Inspirací pro naši dílnu se staly Kaligramy Guillauma Appollinaira a Kniha lesů, vod a strání Stanislava Kostky Neumanna.“ Výstup umístěný mezi stromy v parku za bazénem nazvaný Ty, jež ležíš pod nebesy se setkal s patřičným diváckým ohlasem a celý festival uzavřel.
Na závěr snad už jen slova Ludmily Rellichové, jako reakce na letošní ročník festivalu, cit.: „My pedagogové máme právo být unavení po roce on-line výuky, bezmoci a frustrací z věcí kolem nás, ale je tu povinnost přivést děti zpět. To je nejsilnější motivace pro mne jako pedagoga – vrátit dětem jejich svět spojený s uměním, tancem, vrstevníky se kterými zpřetrhaly vazby. Vrátit jim víru, že mohou znovu tančit a zpívat. A to se myslím ve Varnsdorfu povedlo. Děti, které tu byly, odjely s vědomím, že k tanci a divadlu patří, že jsou součástí komunity, která je při tvorbě šťastná. Unavená, ale šťastná.“
Na viděnou na Tanambourrée 2022 aneb Tam, kde je konec.
Jiří Lössl
psáno pro oborový časopis pam pam 2-21
Tanec v exteriéru 2019 ->, 2018 ->, 2017 ->, 2015 ->, 2014 ->, 2013 ->, 2012 ->
