Po roční covidové odmlce byl zahájen v pátek 25. června taneční festival Tanambourrée 2021.
Zahajovací páteční večer, který byl koláží osmi tanců, ze dvou tanečních pracovišť, se uskutečnil od 19.00 hodin na improvizovaném jevišti na nádvoří ZUŠ. V rámci platných hygienických opatření se diváků sešlo poněkud méně, než je obvyklé, ale byli tu všichni, kteří chtěli a projevili zájem.
Dramaturgie večera byla sestavena ve svěžím duchu, a představila účastníky od těch nejmladších, po ty tanečně nejvyspělejší v předem nastudovaných choreografiích. Úvodní scénu vytvořily ty nejmladší z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou (TaPS Magdaléna) vedené Ludmilou Rellichovou. Otloukej se píšťaličko, roztáčej se má sukničko, bylo pásmo slovních říkadel a hudební koláže skladeb Otmara Máchy, Petra Ebena, Jaroslava Smolky, ve kterém nás 6 děvčátek v bílých šatečkách ve věku 7 let a jedna 8 letá dívka v šatech světle modrých uvedlo do svého světa, do světa fantazie, v rytmické čistotě a s citem pro skupinu, prostor i hudební melodii.
Ve stejném věkovém rozhraní byly i následující Hry s říkadly, které připravila Anna Denežkina se 7 dětmi z TO ZUŠ Varnsdorf na sbírku říkadel a klavírních doprovodů. Dívky v barevných legínách a bílých tričkách si skrze říkadlo připravily uvěřitelné prostředí, do kterého pak citlivě vstoupily a vhodně zvoleným pohybem naplnily hudební předlohu.
Třetí tanec Děti v krajině divů žijí a křehký svět snů nerozbijí na hudbu Leoše Janáčka v podání dívek z TaPS Magdaléna vedených Ludmilou Rellichovou, plně využíval přirozeného dětského pohybu, který ale již nevyhnutelně kráčel ke kultivované taneční výpovědi 7 dívek ve věku 8 let. Podtrženo výtvarným zpracováním tanečních říz barvy meruňkové a světle šedé.
Zvedni oči k obloze bylo opět z dílny TaPS Magdaléna, tentokrát však pod vedením Magdalény Pupík Rellichové. Skupina 7 dívek v tmavě modrých tanečních řízách a 1 kluk v tmavě modrých krátkých kalhotách ve věku 9,5 let uvedla na hudbu Viktora Kalabise kompozičně jasný celek, v citlivé skupinové práci a hudební čistotě. Z jednoduchého pohybového tématu se rozvíjel bohatý pohybový materiál přímo před očima diváků a ten tak mohl, pokud byl připraven a chtěl, rozpoznávat příběh, který možná ani nebyl autorem zamýšlen, ale právě v tom je kouzlo tance, že má tu schopnost zrcadlit aktuální rozpoložení diváka.
Kdy a proč, byly otázky, které si ve své autorské sólové práci, vzniklé na základě jednotlivých zadání v době distanční výuky, kladla mladičká tanečnice Michaela Čapičíková pod pedagogickým vedením Anny Denežkiny z TO ZUŠ Varnsdorf. Na hudbu Rise (Katy Perry) tak vznikla autentická taneční výpověď bez pohybových příkras a afektu, kterou vhodně podpořil kostým i hudba.
Bez ohlédnutí jde, kdo míří ke hvězdám byla práce z dílny TaPS Magdaléna pod vedením Marie Herderové na hudbu Sylvie Bodorové. Na scéně bylo 6 dívek ve věku 13 let v bílých přiléhavých šatech. Do ticha vstoupily detaily pohybu paží jedné z dívek. V „podkresu“ jemně tepající hudba a ženský zpěv v nás divácích gradovaly vnitřní napětí, zatímco dívky v křehké jemnosti vyprazdňovaly prostor, aby tak vytvořily místo pro pohyb, který v cyklické naléhavosti opakujících se pohybových tvarů prostor znovu zaplnil. Čím? Tichem v nehybnosti gesta, jemností pohybového detailu, sotva viditelné změny, zvratu, v tichosti bytí a pohybovém sdílení dívek, v plynutí času, v souzvuku tónů, byl důmyslně tkán příběh pohybu těl do prostoru.
Duše knihy byl projekt, který vznikal ve spojení s výstavou výtvarného projektu stejného názvu VO ZUŠ Varnsdorf, vedeného Valerií Šmídovou. Mladí tanečníci, 4 dívky a 1 mládenec, ve věku 13 let z TO ZUŠ Varnsdorf pod vedením Anny Denežkiny vytvořily na hudbu Florence Weich emotivně silný příběh, kde kniha byla hybatelem příběhu. Vnímavá skupina, s citem pro pohybovou dynamiku a expresi, vedena hudebním podkresem, přinesla svou myšlenku až k nám, divákům.
Taneční večer uzavřely tanečnice z TaPS Magdaléna, které pod vedením Ludmily Relichové pracovaly s literární předlohou, tak vznikla Vitka. Na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové v interpretaci 4 dívek (3 v šedých šatech, 1 v černobílém) vznikl příběh. Ač všechny stejné, přesto v detailu každá jiná. Skrze vlastní autentický a osobitý, divácky uvěřitelný prožitek vyprávěly příběh společný, který svědčil o technické vyspělosti skupiny, o pohybové vyzrálosti, tanečnosti a schopnosti sdělovat pohybem.
Večer končil a atriem školy se nesl dlouhý potlesk. Bylo to zejména poděkování za to, že to nevzdali ani v těch nesnadných časech, kterými jsme si více jak rok a půl prošli. Že to nevzdali a v průběhu několika málo týdnů vytvořili společně s dětmi paletu tanců, od těch radostných, dětských, hravých, až po ty s velikou hloubkou osobní výpovědi a angažovanosti.
Jiří Lössl
psáno pro oborový časopis pam pam 2-21
První den festivalu v roce 2019 ->, v roce 2018 ->, v roce 2017 ->, v roce 2016 ->, v roce 2015 ->,v roce 2014 ->, v roce 2013 ->, v roce 2012 ->, začátek v roce 2011 -> a závěrečná přehlídka v roce 2011 ->
